THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Celkom príjemne ma prekvapili. Ťažko hodnotiť takúto hudbu, pretože na ňu treba mať patričnú náladu. Veľkým plus je použitie symfonického orchestru, ktorý vie navodiť potrebnú temnotu. Vokál je možno brutálnejší než by kapela potrebovala, trochu viacej melódií na úkor agresivity a bolo by to úplne super. Oceňujem však bezbrehú zúrivosť a ohromné nasadenie s akým sa išlo do väčšiny skladieb. Zaujali ma hlavne druhá, tretia, štvrtá a piata. V kombinácii s výpadmi orchestra to má miestami hodne silnú atmosféru s pekelným tempom.
Vynikající symfonický náhul, který nemůžu dostat z hlavy. A moc se mi líbí i obal.
Nejlepsi deska AN, tohle symfo, co vytvorili, se mi fakt moc libi od zacatku do konce. V kontextu modernich nahravek bych se ji nebal oznacit za vrchol zanru (kdyz odmyslim Emperor a tak:) ).
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
pro mě docela zklamání po výtečném NOO
Velice slušné, ale bestiální NOO je přece jenom kvalitnější a silnější materiál. Frantící evidentně ubrali na tempu a více přidali na epičnosti, což mi zas tak nesedí. Ale např. taková The Shining v úvodu je blacková hymna té nejvyšší kvality.
Od Nw obscurantis značně ubrali na kvalitě, instrumentálně perfektní nářez, který však snadno omrzí
Výborná deska. Stejně dobrá jako minulá, ale stejná mi nepřijde. Skladby jsou pomalejší, měkčí, epičtější, celkově přístupnější a hitovější. Dobře se to poslouchá...
-bez slovního hodnocení-
...
To samé, co u předešlé desky: postrádám nějaký silný motiv, který by mě zaujal. New Obscuras je ale přeci jen lepší.
-bez slovního hodnocení-
No to je prostě hudba pro mě které se jen tak nenabažím.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.