INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
hahahaha, som sa skoro došťal... takže za desať... :)))))))) balalajkaaaaaaa
-bez slovního hodnocení-
Značně progresivně vyklenuté, nikolivěk však anti-hoblivoidní, ba snad emocionálně nevyharmonizované, vskutku mysticky, skoro až mysteriozně zatmosférizované a zkrásněné do monolitu perfekcionismu...apropos, wtf se stalo s rainbowdemonem?
Tak tomuhle říkám GRIND!:-)
Adekvátnější hodnocení by bylo 6,66.
Zboznuju ho! Meho srdce lampion...
desitku si prece jen jeste posetrim, ale jinak...vsechna cest
za ukrutne podladenou balalajku :D a taky ze Bitch Mjukenen je nejlepsi
Za recenziu, hlavne to o šustících plechoch je dobré.
Knight rider -> seriál mého mládí:)
Masakrálna recenzia na rozporuplnú nahrávku :-) Aby som bol v obraze, odhodlal som si to dnes len tak z pasie vypočuť, ale bohužiaľ, nech sa David radšej venuje zachraňovaniu topiacich sa ľudí, alebo náruživému chľastaniu ako jeho "zmysluplnej" hudbe! Na albume sa mi nepáčilo absolútne nič, dokonca sa tam našla skladba "La Isla Bonita" ktorú neznášam ako v originále, tak v cover verzii. Je mi to ľúto. Ale nezúfaj Mitch, možno to nabudúce vyjde!
Nááááááářéééééééééz !!!!!!!!!! (samozřejmě né Mič ale recenze :)))))))))))
Recenze je masakr:o))).
za chlpatu hrud :D:D
Tuhle desítku neposílám Majklovi, ale Kiytoviy, který se určitě na této nahrávce podílel! Kyte, jednou sy tě koupím!!!
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.