OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
absolutně skvělé album, které se spolu s Kataklysm - Serenity in Fire dělí o moje nejoblíbenější album roku 2004
Je to solidní, ale zase jsem od nich čekal lepší materiál. Senzační je hitovka "New World", "Erased" taky šlape, ale opět je tu nějaká ta galaktická vata....
-bez slovního hodnocení-
Ge ge ge ge. Trochu přešlapování, ne?
Jedno z nejlepších metalových alb loňského roku. Velmi silné melodie, agresivita, majestátnost, to vše, dokonale vyvážené, tvoří album, které je zážitek poslouchat. Snad jen zvuková kvalita (již tradičně) zaostává za kvalitou hudební. Nejlepší album Hypocrisy (zatím).
Je to tak, album ma perfektni nastup, ale postupem to malinko upada, skoda, ze se nedari udrzet nasazenou latku peckama jako Eraser az do konce. The Abyss na tomto CD mi sedi, mel jsem jen stary klip, konecne ji mam i na CD v nove, i kdyz prakticky totozne, verzi.
První čtyři písničky jsou bomba, každá má v sobě něco zajímavého a jen tak se neoposlouchají. Druhá půlka už není tak silná, ale pořád to je hodně nadprůměr.
Skvostný návrat mrazivých mistrů v celé parádě. Bravo
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.