OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nádhera... Sharon je super a tohle album se mi líbí víc než Mother Earth.
Výbrná odpočinková deska s půvabnou atmosférou a inteligentní hudbou. Maličko mi připomíná Moonlight. Mohu vřele doporučit. Trochu tvrdších riffů bych ale uvítal.
WITHIN TEMPTATION se každým albem posouvají dál a dál, což je jen dobře. Novinka má výraznější melodie, propracovanější aranže, přibylo více "orchestrálna" a Sharon zpívá ještě lépe. Co ale zůstává, je jejich nezaměnitelná snová ATMOSFÉRA, která sálá z každého tónu jejich hudby - jakási magická aura, která dokáže člověka přenést do jiného světa. A kam já se velmi rád nechám znovu a znovu odnášet ...
Stay my ground je opravdu jako by Evenscense z oka vypadla ,deska je melodická až popová a k širšímu prodeji jak dělaná,ale co naplat,mě se to líbí..V autě to smažím skoro pořád ,je to zkrátka povedené,jen doufám že to neodejde tak rycchle jak to přišlo.. Jo body k dobru taky za to že zpěvačka přestala ječet a začala zpívat.:-))
Silent Force je krokem někam jinam, více k popu, což nemusí být nutně špatně, ale z alba je velmi patrná snaha svézt se na vlně Evanescence, místo toho rozvíjet dědictví alba minulého. Silné skladby tu jsou, ale prostě polovina skladeb je v pomalejším tempu s málo výraznými nápady. See Who I Am, Jilian, Aquarius, Stand My Ground však drží album nahoře od ostatních skladeb.
-bez slovního hodnocení-
Nemůžu si pomoc, když někdo umí tak umí. A WT umí dobře. Metal už to sice příliš nepřipomíná, ale pořád se to poslouchá dobře.
Je to temer pokracovani Mother..., s malym posunem ve vecech jako Stand My Ground, ktera zorvna mne docela nesedi, je to skutecne skoro jako EVANESCENCE a to je opravdu smutne. Jako celek je to jeste stale nadstandart, ale co bude priste?
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.