OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
kazdym posluchom menej a menj dobre, ale stale to je nadpriemer..
Když člověk nemyslí na to, že poslouchá tak často kritizovanou kapelu a odmyslí si, že od minulých desek se dál moc neposunuli, musí uznat, že jde o velice kvalitní muziku. Točím to v autě již několik dní a zjišťuji, že mne to stále baví a že se v každé písni něco děje. Zpěv i aranže jako tradičně 100%.
Speeduv hlas je vynikajici, hudba prumerna a aranze trochu navonene, podobne jako posledni dve alba,ale o neco nize...
je to strašně nudný, na té desce se nic neděje
Ne.. tohle ne.. minule to jeste slo, ale to co predvadi Soilwork tady je k placi - Natural Born Chaos s vyrazne slabsimi napady a horsim zvukem. Zbytecny album, umirajici skupina.
-bez slovního hodnocení-
Je to na delší poslech, ale vyplatí se to...
Po počiatočnej nedovore k tomuto albumu, si ma dlhším vstrebávaním predsa len získal. Výborne melódie a celkový zvuk...osobitost prejavu uz ani nie je potrebné riešit:-) Jedna z najlepších "pŕd" roku páně 2005
-bez slovního hodnocení-
Moji milovaní Soiwork, jsem zvědav jak dlouho jim tohle divoké nasazení vydrží. Dávám 10!!!
Soilwork se novým albem opět posouvají o notný kus dál. Ať už hudebně, tak i zvukově nestojí na místě a svůj nezaměnitelný styl obohacují o nové prvky. Vedle svých "klasických" písní (díky jiným aranžím ovšem už tak "klasicky" nepůsobí) jsou zde zcela originální a netypické skladby, ukazující hudebníky v novém světle (If Possible, Nerve, Observation Slave, Fate In Motion či "poslední vůlí" načichlá Blind Eye Halo). Soilwork také zvýšili napětí ve svých skladbách tím, že brutální polohy ještě zbrutálněli a melodické linky ještě zvýraznili. Velký díl na tom má vedle dravého zvuku především vynikající, přesto stále se lepšící Bjorn Strid za mikrofonem. Album je ovšem méně uchopitelné než předešlé desky. Posluchač se nesmí v tomto případě nechat ukolébat pocitem, že má desku naposlouchanou po pár posleších, i když se to tak může jevit. Další a další poslechy mohou odhalit vstřícným uším další a další dimenze v jejich písních. Po nespočetněkátém poslechu se tak můj původní pocit mírného zklamání změnil na nadšení.
Je dobry, trošku mě tam chybý ty pořádny akce jako z minulého alba. když už od něj neudělali žádnej pokrok. Taky proč by se hrnuli dál když je to dobrý
Silwork nam nadelili skoro to same, co na minulych albech...a stejne jako na minulych albech je to perfektni.
Vzdycky o krok (a vice) dal pre In Flames
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.