OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Veľmi ma to chytilo, už na prvé vypočutie.
Veľmi dobrý album.
Asi (jsme) zase všichni čekali, že DT opět vytáhnou z rukávu něco nového, co ještě nikdo před nimi.To se nestalo, Character není žádný převrat. Ale, pořád je to album, které se skvěle poslouchá, no řekněte takový 'New Build'! Zkuste si to srovnat s konkurencí a myslím že bude jasno, kdo je vpředu... To Aargh: s těma textama máš 100% pravdu
Svá nejlepší léta mají Dark Tranquillity zřejmě už za sebou, přesto po slabším Haven jakoby chytili druhý dech a ukazují, že přeci jen ještě mají co říci. A když už skupina nepřináší nic nového, tak bych příště raději místo dalšího klonu Damage Done raději slyšel klon takového Projector...
Souhlasím s Joem, co by recenzenti ještě chtěli, když to nebude nadupané, bude to moc experimentátorské a naopak. Tohle je mazec, kterej se naprosto skvěle poslouchá, tak co řešíte?
vcelku mě to bavilo, ale je to zoufale neoriginální
-bez slovního hodnocení-
dobré, dokonce velmi dobré...
DT mám hodně rád. Nové album je teda nářez, jaký jsem nečekal. Ale proč ne?!
Jako vždy mně Dark Tranquillity udělali radost, kam se na ně hrabou In Flames...kteří se mi zdá, trendařej víc a víc...
Z toho co jsem zatim slysel (Haven, Damage Done, Projector,Character) se mi posledni album libi nejvice. Po 10ti protoceni zatim 7-8/10.
Tak nevi, ale souhlasit s Váma nemůžu ani s jednim( recenzentem)!!!Takhle nadupanou desku už jsem dlouho neslyšel!!!Po minulé desce to mohlo vypadat, že DT trochu umírají, ale Character to napravila na 110procent!!!Práda, promakanost do posledního puntíku a že by se neobjevovaly nové nápady...fakt si to rači ještě poslechněte!ALBUM ROKU přátelé!
Je vtipné, jak se mi v recenzích MP s železnou pravidelností dostává urážky mého osobního vkusu (ok, teď nemám na mysli přímo recenzi, ale přilehlý komentář). Ale to už asi patří ke zdejší snobské atmosféře :) --- Na první až druhý poslech jsem reagoval stejně jako vy, možná ještě hůř (a hodnotit to tehdy, dal bych s bídou pět bodů). Potíž je v tom, že když jsem si album naposlouchal pořádně, objevil jsme v něm zcela netušené kouzlo - především má zcela jiné vyznění než předchozí nahrávky, stejně tak má odlišnou atmosféru. V recenzi byly k mé lítosti zcela opomenuty texty, které tradičně patří k silné stránce Dark Tranquillity a bez nichž těžko pochopíte, o čem hudba vlastně je. Pokud totiž hudbu vnímáte jen stylem "tady bubnuje fakt rychle" a "tyhle riffy už byly takhle použité na předchozím albu", tak se asi nemáme o čem bavit, protože o takové mechanické analýze to opravdu není...
Dobre album, ale ze by me nadchlo do nepricetnosti jako Heaven, to bohuzel ne. Ovsem opakuji: je to dobre album.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.