OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album Chapter V. je od Hammerfall moje najoblúbenejšie a mám ho hrozne rád. Môže si tu hovoriť kdo chce, čo chce, faktom však je, že HF sú najúžasnejšia kapela, aká tu kedy bola. Vďaka nim som sa pred piatimi rokmi začal vážne zaujímať o metal a HF bola prvá metalová kapela, ktorej som podľahol ako fanúšik. Ešte dodnes si pamätám jak som 3 mesiace vkuse počúval album Renegade, ktoré sa mi do rúk dostalo ako prvé. Po dlhšom čase som si pustil Chapter V. a znova som musel nechápavo krútiť hlavou nad tým, aké fantastické melódie sa to na mňa valia z reproduktorov. Hammerfall majú jednoznačne najchytlavejšie skladby spomedzi všetkých kapiel. Už úvodná Secrets vás prevedie všetkými heavy metalovými zákutiami, ktoré poznáte. Je to obrovský hit s vynikajúcou slohou i refrénom. Melódia sa vám okamžite usadí v hlave a už ju odtiaľ nedostanete. Uprostred skladby si vezmú slovo dvaja famózny gitaristi Oscar Dronjak a Stefan Elmgren a výsledkom je prekrásne sólo. Nasleduje singlovka Blood Bound, v ktorej sa to celé ešte zosilní a výsledkom je ešte hitovejšia skladba ako tá prvá. Hammerfall sa s tým skrátka príliš nekašlú a frčia rovno dopredu bez zbytočného zdržiavania. Joacim dodáva skladbe potrebný drajv, Stefan dodá potrebné sólo, ale tá energia, ktorá prechádza na poslucháča by prebrala aj mrtvého. Toto je obrovská devíza HF. Oni tú živočíšnosť majú skrátka v krvi. Nehovoriac už o nádhernom videoklipe v zimnej krajine. Fury Of The Wild čerpá z 80. rokov, ale ktorá kapela z tohto obdobia by sa mohla pochváliť takouto peckou? Hammer Of Justice je moja najoblúbenejšia z tohto albumu vďaka perfektnej slohe a zaujímavým riffom. Zborový refrén mi hučí v hlave ešte teraz. Nasleduje prekrásna balada Never, Ever. Tieto pomalé veci kapele ohromne slušia a je len pár skupín, ktoré produkujú podobne romantické balady. Až mi to nahnalo slzy do očí...Born To Rule šlape v pochodovom rytme a má výborné riffy. Templar Flame je dynamická a refrén by si mohli odspievať fanúšikovia na koncerte. Stredoveké intermezzo Imperial poteší a zároveň uvoľní atmosféru. Záverečné dva kusy sú bomby na pohľadanie. Absolútne strhujúca a sólami vyšperkovaná Take The Black a záverečný epos Knights Of The 21 Century. Tu kapela jasne ukázala, že dlhé skladby jej nerobia žiadny problém a na ploche desať minút vysypala z rukáva všetky tromfy. HF vedia navodiť potrebnú atmosféru a zároveň striedať tempa, nálady a melódie. Joacim tu podáva skvelý výkon a kapela šlape ako perfektne namazaný stroj. Klobúk dolu majstri heavy metalu!!! Od HF mám všetky albumy originál a na každom som bol niekoľko týždňov závislý. Na záver by som chcel vysloviť jedno obrovské ĎAKUJEM kapele, ktorá mi zmenila život. Je mi veľkou cťou, že vás môžem uznávať a propagovať. Vaše diela sa navždy zapíšu do sŕdc metalových fans po celom svete. Díky HAMMERFALL, navždy zostanete v mojom srdci!!!....can´t break a metal heart...we´re blood bound....forever!!!
není to špatné ale už jsem z toho vyrost
Secrets se mi libi :)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Kapela,která se nevyvíjí a zní pořád stejně.Komerce pro nenáročné posluchače,kteří se v metalové scéně příliš neorientují a stačí jim,když mají ve sbírce pár sraček,které zrovna frčí.Jediné,aspoň z poloviny posluchatelné album je Legacy Of Kings,hlavně kvůli předělávce od Pretty Maids-Back To Back,ale to už jsem taky nedostal chuť si poslechnout asi dva roky.
...a preco nie? Jasne nehraju nic prevratne ale da sa to velmi prijemne pocuvat. P.S. ....a novy Treshold je este o nieco lepsi....
docela dobře se to poslouchá
Zklamání, a nic než zklamání..Kam se sakra vytratila údernost alb Glory To The Brave a Renegade??
Manowar, Rhapsody a Hammerfall by si mohli podat ruce..:D
Tohle jsou snad jeste vetsi gayove nez Manowar :-)
No tak neni to nic světoborného, ale dá se to docela poslouchat.
stale super heavy ale uz mi tam chyba viac novych prvkov a originality
Klesající křivka kvality jejich alb se títmo nepatrně vychýlila směrem vzhůru. Jestli ale dokončí sinusoidu, si počkám možná ale až příště. Byl bych tomu rád, protože mě ze začátku hodně bavili - kromě zpěváka "nosáka", samozřejmě (to se ale bohužel asi nikdy nezmění, stejně jako absence Strombladova skladatelského vkladu...)
HammerFall by mali skladat iba balady - to jedine im naozaj ide. Akonahle sa co i len trosku snazia hrat metal, znie to akoby sa kakadu dusil vo vedre s mydlovou vodou:-))) umelina a pozerstvo mi nikdy nevonali
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.