OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Opäť porcia kvalitného heavy metalu od overenej značky Zakka Wylda. Pesničiek zase raz plný kýbeľ, ale ich kvalita našťastie nie je rozkolísaná (narozdiel od názoru recenzenta). A vôbec, celá tá recenzia mi príde trochu "mimo mísu", ani nie tak kvôli tým štyrom bodom, ale skôr napr. kvôli nasledujúcej vete, citujem: "Kdyby tu byly aspoň nějaké klávesy, akustika..." A pesnička In This River je postavená na čom? Alebo je tu niekto hluchý ako poleno?
vyborne
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Je pravda, že toto je slabší album oproti predchádzajúcim kúskom.
Uz proto, ze Zakk Wylde je muj velkej vzor, bylo pro me toto album povinnosti. Je pravda, ze kdyz kapela vydava rok co rok album, stava se z toho dost klise, ale podle me ma Zakk v hlave dost materialu na 10 alb dopredu. Jeho riffy jsou moc dobre rozpoznatelny, ale i tak ma kazdy album neco do sebe. Kazdy je jiny. Tohle album me hodne potesilo. Navic si myslim, ze se celkem i vypracovava ve zpevu...nebo ne?
Souhlas s recenzí
nesouhlasím s recenzentem, je to opravdu výborný album, který mě chytne a nepustí dokud neodezní poslední tón poslední skladby
Zakk by mohl ubrat na kvantitě a trochu přidat na kvalitě - ale jinak je to album v pohodě.
jo, jo - rozmělněnost nápadů....vydávat jednou do roka KVALITNÍ album nedokáže každý. Z alba je fakt cítit taková nějaká jalovost, a co na tom, že Zakk je ten "toughest guy in the fuc** world!!". Dneska dokáže s jednoroční kadencí vydávat nadprůměrné placky už asi jenom Soilwork. A donedávna taky Skyclad (to byly časy).
Nedokazem sa stotoznit s recenziu. S niektorymi bodmi musim suhlasit (napr. "plochost" nahravky), ale moj celkovy dojem z nahravky je uplne iny. Vynikajuca skladba je napriklad aj klipovka Suicide Messiah (klip je IMO v ramci kontextu dobry tiez). Inak ma vcelku zaujal bubenik aj basa. Od nejakeho primitivneho motorkarskeho pivneho hard-rocku to ma skutocne dost daleko, aj napriek neodskriepitelnej zemitosti, "odpodlahovosti" a siliactva. Ja som spokojny (aj ked si myslim, ze tato zostava ma na viac).
Ja teda s recenzatory vubec nesouhlasim. Je to skvely nadupany ozzy hard rock (a to jde) . Nic vic nic min. Nevim co ocekavate. Ja jsem nad miru spokojen.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.