THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Druhý najlepší album Death . Bodka .
Jak jinak než za deset! Chuck byl borec a zpráva o jeho smrti mě tehdy dost šokovala!
Krása.
Vrchol deathmetalové tvorby.
-bez slovního hodnocení-
Výborné album, ale na úplny top to u mňa nie je.... Top je u mňa neprekonateľné a nechápem prečo akosi prehliadané Individual Thought Patterns....
prvy album od Death co som pocul. No zoznamenie ma s jemnejsou strankou death hned na prvy pokus dost ovplyvnilo moj nazor na albumy starsie, ktore sa mne nepacia (subjektivny nazor ja viem). Ale aj toto bola len priprava na to co prislo 3 roky po tomto albume. samozrejme 10 si to aj tak zasluzi.
pro mě album které mě uvedlo do světa (D)death metalu a dodnes nepřekonané
-bez slovního hodnocení-
bez komentára
Když jsem četl všechna hodnocení a matroš samotný neznal, bylo mi jasný že dám deset. Dávám po opravě. Death metal vnímám jako extraxi trasche přetavenou ve svébytný styl a i když si Chucka a spol velice vážím pro jeho osobitý výraz a sound,který je nedozírně dál než jsou formace podobného ražení,musím říct, že ona odnož není zrovna můj šálek čaje. Nicméně jenom se směju, čeho se celá řada kapel chtěla dotknout a přitom si ani nečichla. Po asi 20 ti posleších usuzuju, že je to vážně B E Z K O N K U R E N C E .
Moje nejoblíbenější deska od Death! Luxus!
Bez komentáře.
Bez komentáře.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.