NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Dlho predtým a dlho potom, čo som tento film objavil, som nebol v noci taký pos*atý :-). A stačilo tak málo - škvrkajúce mŕtvoly z prudkými pohybmi ťahajúce sa po zemi s vypúlenými očami . Žiadne vnútornost, žiadne mozgy na stenách a ani litre krvi .
Fakt jsem se bál
Na tohle moc nejsem. Misto abych se bal, tak se lekam a to neni dobre
Klasický horor z japonské školy s některými moc pěknými lekačkami. Chvílemi ale vyprávění ztrácí tempo. Líbila se mi ale ta japonská atmosféra herecké výkony moc ne. Kruh byl lepší.
Já se nebál, já se nudil.
Neuvěřitelně nudný film
Hodnotím původní japonskou verzi...
Po Kruhu jsem čekal trochu více, ale v dnešní době rozhodně nadprůměrný horor..
celkem dost jsem se bál :o)
Souhlas s RIPem i s Morbem..:))
Souhlasim s RIPem skoro ve všem. Mě tenhle film naprosto uchvátil. Děj neřešim, to mě u hororů nezajímá (zvlášť u Japonskejch). Zajímá mě jen a pouze atmosféra a umění vyvolat strach a to tu bylo naprosto stoprocentní. RIP pocit mrazení popsal za nás oba. Jinak podobnost s Ringu jasná, ale na druhou stranu. Kéž by bylo víc hororů podle mustru ringu! Místo toho se na nás valí další a další Americký bláboly podle schématu "skupinka mladých lidí si vyjela na výlet..." a v tu chvíli vypínám. Překvapuje mě, že podobnost stovky mrzkejch "horůrků" lidem nevadí, ale podobnost dvou špičkovejch hororů jo.
Viděl jsem to v noci, sám doma, pod peřinkou pěkně...no jedna scéna v tom baráku, jak jí to tam vylezlo z té peřiny no to sem se málem posral:-)
Jediné plus - stvárnenie dievčatka.
Ak pocas filmu zazivam, tak to nemozem hodnotit vysie.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, talk a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.