OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Oproti predošlým dvoma albumom je to mierne zníženie kvality zcela určite. Z celkového pohladu však toto album vyznieva velmi slušne a ide o štandardný výkon kapely. Úvodná Life Burns je celkom podarená aj keď osobne by som sa zaobišiel bez spevu. Rozhodne skladbe Lauriho vokál viac ubližuje ako pomáha. Z nasledujúcich vecí by som vyzdvihol šlehy Distraction, Miscontaction a Fisheye. Všetky tri sú hodne tvrdé, nadupané a perfektná produkcia ako by dávala zabudnúť na fakt, že sú hrané violoncelami. Osobitný nárez predstavuje Betrayal / Forgivness, ktorá je jednou z najbrutálnejších a najtemnejších kompozícii v histórii kapely. Depresívna nálada vás počas nej určite neopustí. Kontrast predstavuje skladba Bittersweet, kde mi už vokál pripadá naprosto zbytočný a živá inštrumentálna verzia skladby mi dala za pravdu. Už začínam byť na Lauriho spev trochu alergický. Trhákom albumu je ale špičková balada Farewell vygradovaná do ohromných rozmerov. Tá melanchólia a úchvatné melódie ma úplne dostali. Na záver ešte treba vyzdvihnúť famózny výkon Davea Lombarda za bicou súpravou. Skvele to nabúchal.
-bez slovního hodnocení-
Blbosť, mali to po prvej doske nazvať recesiou a ísť do paže, nie ešte naťahovať to trápenie a hlavne tá prijebaná imidž pre päťročné deti, to je úplný grc...
Proti předchozímu propad o dvě třídy.
Ústup k strednému prúdu ale koncertne stále jeby!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Týmto albumom to išlo pekne do sračiek, akurát tie prvé 2 skladby ujdu.
-bez slovního hodnocení-
De to, za Farewell o půl bodíku navrch.
Slabé... Mne sa tam páčia: Life Burns!, Quutamo, Distraction, Bittersweet, Misconstruction, Farewell, Fatal Error, Betrayal/Forgiveness. Nepáči sa mi už na nich to, že tam furt prihadzujú featy, čelá znejú ako gitary. Toto je asi apokalypsa Apocalypticy. Od Reflections to u nich ide dolu vodou- čo sa hlavne kvality týka.
Po poněkud kolovrátkovém Reflections milé překvapení. "Life Burns!" šokuje a zpěv v "Bittersweet" Apocalyptice dost sluší.
Ten začátek v podobě kýčovité a lehce oposlouchatelné moderní rockové písně mě trošku zaskočil, ale pak se situace docela lepší
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.