THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tento album mám veľmi rád a nemyslím si, že je na ňom nejaký výrazný kvalitatívny zostup v porovnaní s predchádzajúcimi počinmi. Všetky skladby sú veľmi chytľavé, muzikanti predviedli skvelé výkony, proste nemám výhrad.
Opět můj problém s rhapsody: vždy mne zaujme jedna dvě skladby. Gargoyles.. je prostě výtečná, tak si představuji epický metal. Ostatní písně jsou spíš průměrné
V případě alba Power Of The Dragonflame se u mě jednalo o nejpodceňovanější album rhapsoďáků! Kromě 2 písní mě moc nezaujalo a znamenalo pro mě zklamání. S odstupem času a mnoha intenzívních posleších poněkud měním názor. Jedná se o jejich klasické (klasickou hudbu z toho vynechme) album s tradiční atmosférou a strukturou - bombastické intro, následuje setsakra kvapík Knightrider Of Doom (mimochodem velmi povedený) a pak další rychlé jízdy. Za výborný nápad považuji zaranžování a použití "Markytánky" - The March Of The Swordmaster (tu jsem měl vždycky rád). Skladba, která mi nejméně sedla, byla When Demons Awake (nikoli kvůli zběsilému zpěvu, který se např. na jedné skladbě z alba Frozen Tears ... skvěle povedl). Se závěrečnou písní to už poněkud přehnali - tato píseň prostě nemá dost nápadů na takovou délku (vynikající akustické intro, děsný italský vypravěč - jeho labutí píseň, chachá!), přesto ji můžu. Balada se tentokráte moc nepovedla (příliš ve stylu manowarské The Crown And The Ring). Přesto, poměrně povedené album!
Moje najoblúbenejšie album od talianskych bojovníkov, po dlhšom čase som si to pustil a opäť ma to úplne dostalo. Začína to gotickým introm a pokračuje jednou z najlepších skladieb v histórii kapely. Knightrider Of Doom je neskutočná pecka, Alex Holzwarth skvele drtí svoje bicie a Turilli riffuje čo mu sily stačia. Samozrejme nechýba výrazný refrén. To isté sa dá povedať o titulnej skladbe, je to skutočne sila dračieho plameňa. The March Of The Swordmaster je jednoznačne najhitovejšia spomedzi všetkých. Parádny refrén a presvedčivý Fabio. Ten sa najviac vyřádil v temnej skladbe When Demons Awake, kde svojím spevom navodzuje spolu s klávesakom až gotickú atmosféru. Vynikajúci je aj v balade Lamento Eroico kde predvádza presvedčivý barytón. Na hlasivky je to veľmi náročná skladba, v ktorej sa dopĺňajú klavír a flauta. Sú tam cítiť silné emócie. Výpravnosť je chrakteristická pre skladby Steelgods Of The Last Apocalypse a Pride Of The Tyrant. Druhá menovaná má fantastický refrén, klávesové a gitarové sóla nechýbajú v žiadnej zo skladieb. Všetko podstatné je zhrnuté v poslednej skladbe, tu by som vyzdvihol parádne zbory, akustickú gitaru v úvode a orientálne motívy, ktoré spolu s "dračími klávesami" navodzujú filmovú atmosféru. Album nemá najmenšiu chybičku a doporučil by som ho ako povinný učebný text pre začínajúce power metalové kapely. Tak ma napadlo či by Rhapsody v súčasnosti dokázali zložiť podobne dynamické a dychberúce album s jedinečným feelingom. Zrejme nie, o to viac si treba toto majstrovské dielo vážiť. Hlboká poklona páni!!!
-bez slovního hodnocení-
Je to tvrdší než předchúdci má to svúj styl a mě se to líbí
-bez slovního hodnocení-
Jedno z jejich lepších alb, zvlášť Gargoyles je velký překvapení, na týhle skladbě konečně nahradily svůj stereotypní rozjuchaný styl temnější, místy až gotickou atmosférou. Kéž by takových skladeb dělali víc.
Což o to, první písně potěší chytlavostí, ale když skupina "mele" hodinu pořád to samé, dost to jednoho omrzí.
gargoyles....ta skladba je super ale cely album nezvladnem.
-bez slovního hodnocení-
Lalalatralala....a nič viac.
Nejhorší album Rhapsody...nuda EDIT No, tak druhé nejhorší, to nejhorší už přišlo s Agónií.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.