OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
.. asi jsem divný, ale necítím žádný kvalitativní sešup.. Vše, co od Immolation očekávám zde nacházím a ještě trochu víc.. Srdcovka.
-bez slovního hodnocení-
Oproti predošlým albumom akosi cítiť rutinu.
Uz som posul aj o dost horsie veci a IMMOLATION je predsa len IMMOLATION
Standartní práce
este stale nadpriemer. aj ked sa chlapci snazia starsie albumy su na tom ovela lepsie.dufajme ze dalsie CD vyjde a bude stat za to, ak nie tak smutne skonci dalsia vyborna banda.
Tak ja to musím přiznat- tato deska je pro mne smutný moment jinak skvělého roku na death metal. Jak miluji Immolation pro jejich snad vsechno, tak jsem k smrti zklamán. Kde je kurva ta nejtemnější kapela svého ranku?? Jdu si dát pekelnou trojici Here,Failures a královsku porci Close. Rudi super recka...
Hodnotím jako zcela nezaujatý pozorovatel, protože starší tvorbu IMMOLATION neznám. Tohle album mě dost zaujalo svojí stísněnou atmosférou plnou beznaděje a také tím, že aranžemi a celkovým vyzněním nemálo připomíná novější alba MORBID ANGEL. Do kolen z toho nejdu, ale je to rozhodně zajímavá věc...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.