OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nile sa jednoducho nedá čo vyčítať - super atmosféra, technicky dotiahnuté, pecky aj pomalé tempá, náhul na mnoho počutí, nenudí, zabíja... spolu s Behemoth Nr. 1 "cult" death metal
Vražednější než předchůdce - tvrdší a (zvukově) hutnější, přesto se mi nelíbí víc.
Moje nejoblíbenější deska od této takřka již kultovní partičky. Mocná deska se zabijáckým zvukem.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
..najde se vůbec někdo kdo to nepochválí?:-D...asi ne,tohle jedinej death kterej mě oslovuje a hned jeden z těch brutálnějších:-D....každopádně kapela která o sobě může prohlásit že její tvorba má smysl a důvod svojí existence.....vkusný a důstojný...žádnej cirkus plnej klišovitých apokalyps a mrtvol:)
Šupa.
-bez slovního hodnocení-
Annihilation hodnotim o nieco nizsie ako predosly album z 2 dovodov - novy bubenik Kollias je sice skvely, ale ten stary Laureano hral doslova viacpriestorovo. A chybaju mi tam klavesy, ktore pridavali na atmosfere. Zase celkovy zvuk dosky je lepsi ako minule.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.