OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Mňa to bavilo. A to dosť.
Debut Epiky považuji za velice podařený, po něm ale kapela pro mě sešla z cesty... Consign to oblivion není úplně špatné, tak půlka písní se mi jednotlivě docela líbí (Dance of fate, Force of the shore, Mother of light, Quietus...), ale jako celek to nevydržím doposlouchat do konce. Absolutně nefungující album, jedna píseň jako druhá, v polovině už mi prostě vytečou nervy a vypnu to... ale pořád lepší než následující nudné Divine conspiracy.
-bez slovního hodnocení-
priteplené
Titulni skladba hoodne vytahava nahoru zbytek alba.
Túto kapelu som spočiatku považoval len za lacnejšiu kópiu známych symfonicko metalových kapiel. Na minuloročnom Mastersi však predviedli vskutku úchvatnú šou a tak som si ich konečne hodil na CD. Zaujala ma aj speváčka, ktorá je na súčasné pomery až nezvykle peknou frontwoman s očarujúcim hlasom. Toto album sa určite dobre počúva, ale oproti debutu Phantom Agony je až moc uhladené a chýba v ňom väčšia razancia. Zo skladieb je najzaujímavejšia The Last Crusade, ale nezaostáva ani veľmi pekná balada Solitary Ground, ktorá sa mi však viacej páči v singlovej verzii. Epica na mňa pôsobí dojmom ako keby im bolo jedno čo hrajú, hlavne nech to znie symfonicky a má to odpich. V záverečnej skladbe sa snažia znieť ako Rhapsody, príklad si berú aj z Nightwish, ale je počuť, že táto kapela ešte musí trochu dozrieť. Občas to preháňajú aj z latinčinou či prílíšnou symfonickosťou a z tých skladieb príliš odviazaný nie som. Chcelo by to viac pritlačiť na gitary a aj bicie zneli na predošlom albume lepšie. Ale zase vedia navodiť správnu atmosféru čo sa im musí nechať. Aj zbory sú dobre zapojené. Z dalších skladieb vynikli Quietus a Veniality.Som celkom zvedavý na nové album.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dobrá deska. Simone má fakt velmi originální barvu hlasu
Pekný spev, skladby sú však neoriginálne a niektoré znejú aj dosť stupidne, ale počúvať sa to dá
ujde to...
Oproti debutu, lepší zvuk i struktura skladeb, jsou výzrálejší barevnější, lepší zvuk.
Výtečná deska - mám rád hlas Simone a muzika mě taky baví - tak nevidím jediný problém. :)
Mně se to prostě líbí...nemám co dodat!
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.