OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
akoze jedna rubanica za druhou a ako ceresnicka paradne "salvation" a "Lazarus"
-bez slovního hodnocení-
až teraz si uvedomujem, že na tomto albume ide jedna pecka za druhou :)
-bez slovního hodnocení-
Super deska! Pecky jako Salvation či epická lahůdka Lazarus chutnají...
zni to dobre ale sem tam zanudi, ale posloucham to docela rad
Zni to dobre, libi se mne to.... Podobnost s Fear Factory z toho rozhodne neslysim
-bez slovního hodnocení-
Oproti skvělému minulému albu trochu sešup, ale i tak pořád hodně dobrý cyber metal něco mezi FEAR FACTORY a MNEMIC. A zpěvák když zazpívá melodicky, zní úplně jak Layne Staley z ALICE IN CHAINS!
Výborná kapela, výborná hudba. Tahle věc je dobrá, ale další deska v podobném duchu už bude trochu smrdět sterilitou.
neoriginalni, ale vubec ne spatne
Navíc všechny alba sou skoro stejný...
Takovych skupin je vsude plno, trochu mi tam chybi neco noveho cim by se odlisovali. Nicim proste nevycnivaji. Ale poslouchat se to da, to jo.
nejlepší album skupiny. zaručeně! nechápu proč je neustále přirovnává k fear factory, s jejich tvorbou to nemá co dělat, s heavy metalem taky ne!! je to agresivní thrash/metalcore .. přirovnal bych je třeba k posledním lamb of god v kombinaci se skupinama jako unearth nebo tak něco, ff v tom není slyšet ani za hovno. jinak chimaira se vyvíjí jako prase a první numetalový album vystřídal imposibility, který je už pokrok co se týče k metalu a tohle album zaručeně nejvíc trhá koule. výbornej zvuk! nádherný album! s recenzetem se shodnu tak akorát v názvu článku.
Nevim jestli mám souhlasit s Recenzí ale jelikož asi hudbě nerozumím tolik co Noisy, tak mě nic jiného nezbívá. Akorát bychn nepřirovnával nic heavy metalu. No to je jedno každopádně na toto album jsem čekal necelé 2 roky. Doufal jsem že CHIMAIRA nezměkčí nebo snad nepřejde na jinou stranu, Doufal jsem že s příchodem bubeníka z Dying Fetus se nic špatnýho stát nemůže. A ani nestalo Muzika je naprosto skvělá ba geniální. Jelikož je to moje nej skupina. Nemůžu dat jinak než za 10. Už kvůli tomu jak je to nádherně propracovaná muzika. Opravdu nejlepší CD co znám. PS: NiHique: Mám Auto A sjíždím to tam často. PS:
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.