OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od Voivod som pocul iba posledne dva nove albumy a nejak ma neodvalilo. Beriem to, ze pre niekoho su legenda, ale nemal som nejake velke chute k dalsiemu pocuvaniu. Lenze hned Phobos ma presvedcil, ze by bolo dobre skusit aj starsiu tvorbu, vynikajuci album. Naj. skladba: Bacteria
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Z pár alb, co jsem zatím od Voivod zkoušel, je tohle jediné, které mě doopravdy baví. Taky si myslím, že Forrestův zpěv byl pro skupinu ten pravej, jejich původní zpěvák mi popravdě přijde naprosto otřesnej a jeho projev dost některá alba zabíjí.
temto album je podĺa mňa najvydarenejší , ( možno je to tým že je robený koncepčne ) u mňa za jednoznačne za 10
Rovnako príjemné prekvapenie , ako pri minulom albume .
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nie horší, ale ovela menej pristupny ako Negatron. I tak jeden z vrcholov tvorby Voivod.
Moje prvé stretnutie s VOIVOD. Dodnes považujem Phobos za vrchol tvorby tejto kapely, i keď je niekedy ťažke si vybrať spomedzi tak dokonalej trojice, akými su albumy The Outer Limits, Negatron a Phobos. Zatiaľ čo prvá nahrávka je príkladom progrockovej dokonalosti, druhá svojsky pojatej trashovej nasratosti, tretia vymenovaná je asi tým najatmosférickejším a najtemnejším počinom Voivod. Kombinuje v sebe agresivitu Negatron s náladami The Outer Limits či Angel Rat a Nothingface, avšak v omnoho "nervnejšom" podaní. Nadčasová záležitosť!!
V čase vydania som Phobos nejak prepásol, tak som sa k nemu dostal až s niekoľkoročným oneskorením, ale vtedy mi nesadol... Je to skvelý album s pekne chladnou odľudštenou atmosférou, ale aj tak v rámci tvorby Voivod mám iných favoritov... No songy ako "Phobos", "Neutrino" či "Bacteria" patria k tomu lepšiemu, čo pod touto značkou vyšlo...
nie je o com
V čase vydania tohoto diela mi trvalo hodne dlho kým som tomuto CD prišiel na chuť. Voivod bol pre mňa veliká neznáma a aj tak som si kúpil ich originálne CD za nejakých 600 sk (podporu som mal 1200 sk :-)) ). Hudba ma ale vôbec neoslovila a za pár rokov som CD predal pod cenu, asi za 250 sk . Vrátil som sa k nemu až pred pár mesiacmi už len cez mp3 a až teraz tento album dokážem s odstupom času oceniť.
Z tak nabitej diskografie akú ma Voivod sa len veľmi ťažko vyberá to naj album...pre mňa osobne však práve "Phobos" predstavuje vrchol ich tvorby. Monumentálna space atmosféra.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.