OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy nezapomenu, jak kdysi v 95tym v Lucerne Chuck prohlasil: "Tak, a ted si dame neco z Leprosy, ok?"...Uplně mě polilo hruzou... A Death spustili Open casket... (mimochodem inspirovanou smrtí Chuckova bratra).
Když jsem za mých "mladých" let přestával pomalu poslouchat Dalibora Jandu, Sagvana Tofiho, Michala Davida, Ivetku Bartošovou a jiné prominenty tehdá mas mediálně podporované pop music a začínal poslouchat "něco ostřejšího", patřila tato deska k jedněm z prvních, které se mi dostaly do "pařátů". To Vám ale byla "změna" a nutno podotknouti, že také velmi příjemná "alternativa" k výše uvedeným interpretům ;-))) Nostalgie!
'Zajimavejsi' nez SBG, ale porad jeste moc tutatutatuta... diky bohu za tu kytarovou praci a ten rev...
Pustil jsem si to po dlouhé době a byl jsem věru překvapen, protože jsem si vsugeroval, že mě berou jen desky po Individual thought patterns...mýlil jsem se:-)
Choroba!
Jo, tohle už je podstatně lepší než debut. Tohle už je plnohodnotná první vlašťovka. A sice to neni nic extra, ale má to alespoň neskutečně - doslova a dopísmene - "nemocnej" sound! Např. když přijde poprvý úder do virblu, je to jak, kdyby ho vykopali tlející z hrobu. Samotné kompozice jsou eště v plenkách, ale už se to dá poslouchat...
Notný posun vpřed, zejména ve zvuku. A to nazvučení bicí je taky rarita. Nejdříve jsem si na to nemohl zvyknout, ale po několika posleších, ňamy ňam....Celkově tohle album jakoby více definuje styl DEATH (nebo spíše Chucka Schuldinera) zejména svými sóly a riffováním....No co se týče těch sól, tak ve své největší kráse se představí na dalším albu, k tomu ale zítra :-)
Určitě pokrokové album jak po stránce produkční i skladatelské.Stále je to však především nářez, ale za to pořádný! Dovolil bych si tvrdit, že počínaje tímto albem Death nesložili JEDINOU SLABOU SKLADBU, u které bych se nudil a ve které by se něco nedělo! Opravdový unikát! Leprosy had taken control and brought us to our death!
Leprosy - moje nejoblíbenější album mezi prvními třemi záseky Smrti. Každá z osmi fošen je totální hitovkou v nejlepším možném slova smyslu. Chuckovo riffování se definitivně stává biblí a slabikářem zároveň. Z jeho sól budete mít husí kůži i na vnitřnostech a jeho hlas už navždy rozpoznáte mezi všemi ostatními. A je tu další klenot Leprosy - rytmika. Hned v úvodní titulní pecce je krásně nesamozřejmá. Největší ozdobou rytmiky je však její zvuk. Všechno je krásně čitelné a odrovnávající. Zvuk baskytary z Leprosy mi už asi navždy nedá spát - přesně takhle to miluju! A kdo Vám dneska takhle nazvučí bicí?:-) Ty zabijácké rány z milosti do virblu. Každé setkání paliček s jakoukoliv částí bicí soupravy je krásně vyváženě slyšet. Dílo, kterému nemám co vytknout. Sjeďte si tracklist - kult střídá kult. Refrén v Left To Die už se mi asi nikdy nevykouří z hlavy.
Tohle album jsem mel od Death jako prvni a v podstate to bylo i prvni death metalovy album co jsem slysel.V ty dobe me bylo asi 15 a zanechalo to na my pouertacky dusi nasledky do dneska. Dal bych 10 ale musim si nechat vyssi hodnoceni pro jejich novejsi desky
Bodies deformed way ........
Toto album mě k Death vlastně dostalo a proto mám k němu tak trochu citový vztah. Nicméně chuckův vokál mě fakt sere všude. jinak instrumentálně je to dokonalé.
No je to krok vpřed, ale ne zase tak velký...Hlavně co se týče instrumentalní stránky.Prostě další kult v jejich tvorbě!
Velký krok vpřed. A ještě ten zvuk.....tak to je dobrá řezničina.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.