OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jejda, vono se vám to všem líbí, to dost čumim! Já myslel, že se skovám mezi čtyřkaře a trojkaře a místo toho tu budu zas "ten zlej". :( No teda takhle, vono to neni špatný album, ale já už jsem asi nějakej moc vybíravej. Pokud si chci vypláchnout hlavu něčim stupidním, tak to buď musí bejt extrémně veselý a pozitivní, aby mi to zvedlo náladu a nebo to musí bejt megabrutální zápřah, kterej mě zadupe sto metrů pod zem. Tohle se mnou nedělá tak nějak nic. :( Ano, je tam pár skvělých momentů (např. hluboké klavírní odsekávání na začátku "In Your Face" - která je ovšem jinak naprosto dementní), ale většinu času je to opravdu spíš punk-thrash s ambicemi míti obrovský tah na branku, ale ve mně vyvolává spíš svěšenou bradu a zvednuté obočí. Asi to bude hlavně tím, že nad podobnou skandinávskou odrhovačkou obvykle mávnu rukou, ale v případě COB dávám nahrávce z nostalgických důvodů další a další šanci. Zatím mi chybí buď ono juchání starých alb a nebo originální riffy alba minulého, ale uvidíme... Třeba ještě známku časem zvednu.
Ty bláho, nechci být přehnaně optimistický,ale nová fošna je nejlepší deska v kariéře Dětí od jezera Bodom.Tuhle desku budu poslouchat ještě hodně dlouho.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.