ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Symbolic je sice Symbolic, ale TSOP je deska, která si ten plnej počet bez debat taky zaslouží. V protiklad názvu kapely je to dílko přímo "nesmrtelné".
Oproti chytlavemu a pomerne pristupnemu predchudci je TSOP komplikovanejsi a chvili mi trvalo, nez jsem mu prisel na chut, ale podarilo se. Dlouhe skladby jsou plne zvratu, obsahuji nescetne motivu, genialnich rifu a krasnych melodii. Nicmene na rozdil od jinych nemuzu rici, jestli je TSOP v mem rebricku vyse ci nize nez Symbolic, oboum podle me nalezi stejna desitka.
Já si nemůžu pomoci, ale tahle deska se Chuckovi a spol. povedla o poznání méně, než oba předchozí majstrštyky. Nacházím zde daleko méně opravdu silných a nosných nápadů a navíc se mi moc nepozdává ani zvuk. Navíc je tu i naprosto zbytečná předělávka od Judas. Neříkám, že bezezbytku souhlasím s touto recenzí : http://www.metal-observer.com/articles.php?lid=1&sid=1&id=3567, ale něco na ní bude....Přesto výtečná práce.
-bez slovního hodnocení-
Vše jednou začíná a končí. Když vezmeme průlet historií, tak každé album Death bylo v něčem jedinečné a výrazně se zapsalo do dějin hudby. To samé se dá říci i o posledním počinu. Album je trochu agresivnější než předchůde, extrémní pasáže jsou skvěle vyváženy krásnými melodiemi, chuckův hlas je položen nejvýše za celou dobu Death a předělávka Painkiller je skvostná! I zařazení instrumentálky bylo velmi dobrým tahem. Bohužel už nemá smysl přemítat, co by Death ještě v hudební branži předvedli. Tohle je konec pánové a zatraceně důstojný! Půl bodu dolů dávám jenom proto, že Symbolic a Human mi přece jen více přirostlo k srdci a je poslouchám častěji. S úctou....
Co dodat? ... Nevím! Snad jen, že Symbolic mám o špetku raději.
naprosto nadčasová záležitost... dodnes jedna z nejhranějších věcí z mého playlistu
Skvělé album, co víc říct? Satanžel poslední vrchol tvorby Death... :-( R.I.P. Chuck
....jeden z najlepsich metalovych albumov, ake som kedy pocul. sposob, akym death kazdou novou nahravkou prekonavali vsetky predchadzajuce, zrejme nema obdobu. skoda-preskoda, ze "sound" sa uz svojho nasledovnika nedockal.... rip, chuck schuldiner....
Jedno z deseti nejlepsich metalovych alb vsech dob. Vic netreba rikat. A tech devet zbyvajicich po mne nechtejte :-)
Bez komentare
Pro mě osobně po Symbolic a ITP mírný (opravdu jen nepatrný) sestup dolů. Trochu mi vadí podivně rozhozený zvuk. Skladby jsou pekelně technické, no občas trošku ztrácí kompaktnost, nejsou tak chytlavé jak u předchozích alb, člověk si k nim cestu hledá obtížněji. Ani nová barva zpěvu me příliš neoslovila, její "blackovější" odstín činí Chuckův hlas takovým obyčejnějším (takhle už zpívá víc lidí, předchozí barva zpěvu byla naprostej unikát), i když pořád lze vystopovat charakteristické prvky. Přesto všechno skladby svou rafinovanou dravostí člověka nakonec stejně pohltí. Album je nekonečnou variací, kde se střídají agresivní ataky s nadpozemskými melodiemi... Sbohem Chucky, ať už jsi kdekoliv...
Poslední a zároveň nejlepší album Death.
Nejlepší Album Death, obsahující nejlepší song od Death (the sound of perseverance), s nejlepšími nápady, suprovým coverem, nejlepším vokálem a nejlepším bubeníkem kterého kdy Death měli...hotovo.tečka.deset.
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.