ORANSSI PAZUZU - Muuntautuja
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
O SOP nemůžu říct nic, co už přede mnou nikdo neřek'. Je to geniální album a věřte mi, že slovo geiální moc často nepoužívám.
-bez slovního hodnocení-
Esence dokonalosti.
od roku 1991 pre mna jednoznacne najslabsi album.
no comment
-bez slovního hodnocení-
Perfektne dielo, najlepsie od Death. Sice trochu netypicky vokal, ale aj tak 10. Christieho bicie by si zasluzili dalsich 10 bodov
nepotřebuje komentář,album mluví samo za sebe:-)
-bez slovního hodnocení-
10tka sice slabsia ako u Symbolic, ale aj tak plne zasluzena
Klenot
Osobně, a popravdě vůbec nevím proč, jsem podstatu tohoto alba (s výjimkou cover verze) nepochopil ihned po prvních posleších, ačkoliv by mi to teď přišlo jako samozřejmost, přijít albu ´na kloub´ právě ´při prvním setkání´. Nicméně, a nebudu to protahovat, ho mám strašně moc rád. Vrcholem, jako asi pro, si troufnu říci, většinu, je mi od Death Symbolic. Tuhle placku ( ´The Sound...´) bych si osobně v žebříčku Chuckovi tvorby dal až na 3.-4. místo. Jenže ´až´ zde ani tak neznamená to, co by toto slovo znamenalo v souvislosti s jinou kapelou či úplně jinou věcí... Posuďte sami, dávám 9,5 bodu z 10ti možných !!! Prostě Chuck, co k tomu víc napsat, snad jen že mne sakra mrzí, že jsem Mistra nikdy nespatřil naživo a do smrti si to neodpustím... Chuck byl, je a zůstane prostě metalovým géniem a tohle album je toho naprostým důkazem.
no comment
Sice Symbolic mám radši, ale 10 bez zaváhání. R.I.P Chucku...
Opravdu elektrizující dílo, při kterém mi vstávají chlupy na těle. Vlastně je to úplně debilní elektronický galimatyáš, ale ta atmosféra, ta atmosféra.
Podzimní nápor zajímavých doom/death metalových nahrávek pokračuje. Tohle je jako návrat do undergroundu devadesátých let. Zastřený, špinavý zvuk. Kráska a zvíře. Hřbitovní atmosféra za bezměsíčné noci.
Další kapela se 4 křížky na krku a jen s několika málo řadovkami na kontě. Tato přichází po 20 letech a nelze od ní očekávat žádné novoty. Pěkně postaru zahraný thrashový sekec nabídne zručně seskládanou kolekci, která potěší a krev rozproudí.
Švédi stále chytajú za chvost svoj dávny majstrštyk "Deathrace King". Je skvelé, že hrajú, skladajú, koncertujú, ale tá fazóna spred takmer štvrťstoročia je proste nedostihnuteľná.
Daniel Cavanagh doslovne cituje svoju ex. kapelu a tento album je pokračovaním jeho poslednej tvorby. Jedná sa o príjemnú emotívnu a ľahko plynúcu nahrávku, ktorá síce nevybočuje z autorovej rady nálado tvorných albumov, ale tak nejak zahreje pri srdci.
PYRRHON svůj neortodoxně výstřední death metal plný vřískavé a disharmonické překombinovanosti možná konečně ukočírovali tak, že mi to začíná dávat smysl. Stále je to dost schizofrenní produkce na hranici stravitelnosti, ale tady již to dokážu ocenit.
Čím více "Absolute Elsewhere" poslouchám, tím více jsem přesvědčen, že tahle cesta není pro BLOOD INCANTATION tou správnou. Skladatelsky vysoce ambiciózní projekt, který však jako celek úplně nefunguje. Zatracování nezaslouží, oslavné ódy ale také ne.