OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Myslim, ze tu Kiske zapadol dobre. Vela takehoto rocku nepocuvam, parkrat mnou cuklo, niektore songy az prilis jemne melodie, ale dal by som tomu este sancu s dalsim albumom. Naj. skladba: I Will Be Gone
-bez slovního hodnocení-
Kiskeho exhibicia, ten pol bod si necham pre streets of fire ak by sa tu niekedy objavil
Kiske je borec-jeho hlas je proste uzasny. PV je vynikajuca hardrockova nahravka. Album sa velmi dobre pocuva. A dvojka Streets of fire sa mi zad este o nieco lepsia......
Kiskeho hlas v kombinaci s hity jako "Place Vendome", "I Will Be Waiting" nebo "Magic Carpet Ride" = vražedná kombinace. Člověk okamžitě zapomíná na zdravý rozum, vytříbený vkus nebo slušné vychování a okamžitě se nechává uchvátit. Ano, je to cukrkandlový popěvkový poprock, ale zpívá to Kiske a díky němu to prostě funguje. Tohle album si i po letech čas od času s nesmírnou chutí poslechnu.
Najlepší hlas všetkých čias, žiadna slabá pieseň, jednoduché ale neopočúvateľné.... zamyslel som sa len nad tým, že by bolo super, keby v 94om do PC69 nastúpil namiesto Readmana Kiske :-))) "Smiling eyes here on your photograph..."
Velmi pohodové album, jen škoda, že maestro Kiske nenavázal nitku na svém posledním sólovém "akustickém albu". Nicméně pro mě stále singer No.1 !!!
Velice příjemné, nenáročné, poprockové album na kterém Kiske dokazuje, že není jen nepříjemný výškař, jak v dobách Hellowen, ale že v nižších polohách je to i kvalitní zpěvák. Je to sice trochu komerční a naivní, ale co:-)
velmi prijemne album.....Kiske je vynikajuci spevak ale v hlave to nema v poriadku. Snad vyjde aj pokracovanie......
mam rad Pink Cream, mam rad Vanden Plas a mam rad Kiskeho hlas - cili...
Průměrné rockové album s nadprůměrným zpěvákem (+ 1 b). Nejvíc se mi líbí Magic Carpet.
Celkem slušné, od Michaela Kiskeho jsem už vcelku nic nečekal, takže jsem poměrně příjemně překvapen. Moh by si ale odpustit ty blbé kecy na stranu metalu, např. rozhovor ve Sparku. Ale na můj vkus je to snad až příliš popové. Teď ještě, aby se podobně opět uchytil Ladislav Křížek.
No čekal jsem víc
prve tri songy su vynikajuce a album si tento standart udrzuje az do konca..mne sa tento album zapacil absolutne a dufam ze podobne nahravky bude kiske vydavat aj dalej..
Skvělé album, každá píseň je hit, ale celkem rychle se mi oposlouchalo...Nejoblibenejsi pisen je Setting Sun a I will be Waiting..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.