OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
totální blbost - schválně jsem si to poslechl - hlavně po přečtení recenze - a souhlas - tam není vůbec nic. Prázdná "hudba".
vzdy to byla totalni sracka...hnusnej kyc...
Kolem téhle desky bude myslím mezi fanoušky LB docela pozdvižení. Ti, kteří se slzou v oku vzpomínali na první alba LB možná zpozorní s nadějí, že se začíná blýskat na lepší časy. Ti kteří si zamilovali LB z alb posledních se možná leknou "undergroundového" přístupu pana Dursta. A já, inu já jsem nikdy nijak z LB na zadnici nesedal, ale až po Significant Other jsem si je poslechl opravdu rád. Čoklit Starfiš mě dost znechutilo a jeho následovník vě mně vyvolával dávicí reflex. S novým materiálem to nemám takto krásně jednoduše černo-bílé. Bohužel. Na jednu stranu je mi sympatický přístup k této nahrávce, která vyšla prakticky bez povšimnutí bez obvyklé pompy a je opatřena mým uším velice lahodícím "garage" zvukem. A pokud by to pan Durst myslel s tím vším FUCK OFF KOMERCE ve svých textech (jakkoli působí mnohdy infantilně) vážně, někde v koutě, aby mě nikdo neviděl, bych zatleskal:-) Na druhou stranu je album až v přílliš mnoha momentech TAK HROZNĚ okatou vykradačkou Rage Against The Machine, že to práská dveřmi. Navíc nevím nevím jestli to není od Dursta jen vypočitavý tah a snaha se jakkoli aspoň trochu vrátit na výsluní. Pokud tomu tak je, tak se to v mém případě Durstovi vlastně daří, neboť okolnosti kolem nové desky mě po dlouhé době přiměli se na LB kouknout zase trochu zblízka. Summary: Pro mě rozporuplné album, které ale přeci jen řadím nad poslední 2 studiovky, ale jehož věrohodnost ukáže až čas.
Hoci The Unquestionable Truth urcite nie je nejak uzasne dielo, urcite mi terajsi zvuk Limp Bizkit vyhovuje viac ako na predoslych albumoch...
Mně se líbí, jak tohle album každej uráží.. Ale nezaslouží si to... To album je dost špatně skousnutelný a mně se začalo líbit až 8. poslech.. Je to dost syrový a některý lidi to album holt špatně pochopili. Je to něco jako nový začátek..
Novinka mi pripada ovela lepsia, ako Results May Vary, aj ked kopiruje napr Rage Against The Machine. ale aj tak je to shit
Ještě i Results may vary se mi jakž takž líbilo, ale tohle???
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.