OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Prelomove a zaroven najkvalitnejsie album Aneke + Gathering krasne melodie , hlavne na kejboardsoch :-) Z Gatheringu treba mat debut ALWAYS za pioniersky prinos klaves do extremnej muziky a toto krasne goticke album, ktore GATHERING neskor s vacsim ci mensim uspechom klonovali na dalsich nasledovnikoch . . .
Vobec sa nedivim ze po tomto albume sa zacali objavovat kapely so zenskym vokalom ako huby po dazdi. Ked si clovek vypocuje skladbu Strange Machine, este dlho po tom sa nevie spamatat z toho ako dokaze zensky hlas zapadnut medzi tvrde a melodicke rify...nie vsak hociaky zensky hlas. Anneke svojou farbou hlasou naozaj splnala podmienky pre tento biznis na 100 percent. O tomto albume sa uz popisali kilometre superlativov, a pravom.
Zhudobnená paleta nielen posmutnelých pocitov. Bezpochyby jeden z klenotov 90-tych rokov.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jeden z klenotov 90-tých rokov,zlatého obdobia metalovej hudby
v kontexte doby 10/10, napriek tomu ze v tom obdobi vysla hromada vybornych albumov, ziadne mi nesposobilo taky sok ake prave Mandylion. S ohladom na ich neskorsiu tvorbu by to bolo tak 8 bodov
Když to vyšlo, neposlouchal jsem nic jiného. Pár mušek by se s odstupem času našlo, i dnes však melodické momenty překvapují svou obrovskou silou a Anneke .... prostě můžu:-).
-bez slovního hodnocení-
Neviem presne ako to opisat ale tento album je jednych z piatich albumov ktore ma priviedli k metalovej hudbe, ten kvintet vypada takto (chronologicky): 1.Paradise Lost - Icon (moj prvy metalovy album, ktory mi zmenil hudobny zivot) 2.The Gathering - Mandylion 3.Moonspell - Irreligious 4.Anathema - The Silent Enigma 5.Theatre Of Tragedy - Velvet Darkness They Fear Ani jednemu z tychto albumov by som nemohol dat ani po tych rokoch nic ine ako 10 bodov.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
EDIT 21.11.2016: "Mandylion" je moja srdcovka, takže by sa tu mal nachádzať trochu lepší komentár ako ten predošlý :) Kým na prechádzajúcich albumoch predviedli Holanďania síce slušnú prácu, nebolo to ešte úplne ono. To pravé orechové prišlo až s "Mandylion". Pod novým vydavateľom a s vtedy vychyteným producentom stvorili nádherný album, ktorý je aj po dvadsiatich rokoch stále nesmierne inšpirujúci. Nielen hudbou, ktorá kvalitou vysoko prekonala svojich predchodcov, ale aj samozrejme spevom. Mladá a krásna Anneke van Giersbergen svojim výkonom na albume nechala ďaleko za sebou obe svoje predchodkyne a svojím hlasom doslova čaruje. Odkedy som objavil The Gathering, tak Anneke sa stala mojou najobľúbenejšou speváčkou s ktorou sa (nielen) v tej dobe sotvakto mohol merať :) Zbožňujem každú jednu z ôsmich pesničiek, celý album je veľmi pestrý, nenudí, má výborný zvuk, peknú atmosféru a nádhernú muziku dopĺňajú veľmi pekné texty (ostatne, tie Anneke vždy vedela). Vrchol vidím v oboch dieloch In Motion s krásne emotívnymi refrénmi a poloinštrumentálnej Sand and Mercury s ozaj dychberúcou vsuvkou Anneke. V tej dobe jednoducho nemali konkurenciu a je mi to strašne ľúto, že som tieto časy v deväťdesiatych rokoch, kedy vychádzali samé skvosty nemohol aktívne poslucháčsky zažiť. "Mandylion" k ním zaslúžene patrí a kapela aj ďalšími nahrávkami a neskorším odklonom od metalu dokázala aký silný potenciál sa v nich skrýva. Tu už tento komentár utnem a idem si túto nádheru pustiť zase :)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.