OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
....all for you bola lepsia ale nova fosna je vcelku ok. Len ten spev mi zacal vadit. System of a downovsky spev do Annihilatoru nepatri......najlepsi spevak v Annihilatore bol Coburn Pharr / sorry ak som zle napisal meno /
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Me to moc neba. Nijak me to neprekvapilo. Proste dobre odvedena prace.
Jeff Waters tlačí svoji thrashovou káru dál a já mu to pořád ještě žeru. Narozdíl od recenzenta nepovažuju Davida Paddena za nevýrazného zpěváka, ba naopak (+ půl bodu). Jeho zpěv mě zaujal a i proto hodnotím takto:
Tak jsem se zase někam zaregistroval. To jsem sám zvědav, co z toho bude. K desce jsem si své řekl už u recenze. Jsem spokojený, nejsem nadšený. Opravdu NADCHLA mne asi jen Never Neverland, i když i ty fošny v jejím okolí nebyly marný. Set the World... přeskakuji, to je docela fajn, ale je to "slightly commercial".
-bez slovního hodnocení-
Standartní Waters a spol., mě se to líbí.
Jsem moc rád, že pro Annihilator tradiční personální změny se nedotkly Davida Paddena, protože je to nejlepší zpěvák v historii této thrashmetalové legendy. Schizo Deluxe jede od začátku do konce přesně v duchu minulého All For You - Wattersovo nekompromisní rify a nezaměnitelná sóla doprovázená Paddenovým flexibilním zpěvem, popřípadě řevem. Změnou oproti předchůdci je absence pomalých skladeb, což je možná škoda, neboť i přesto, že posledně se Watersovi zrovna dvakrát nepovedly, Paddenův projev průměrnou The One povýšil o několik levelů výše. A stejně jako minule si jednu skladbu zapěl samotný principál, snad k připomenutí zašlých časů. Schizo Deluxe je opět hodně dobré album. Ovšem jednu výhradu k němu mám: Hudba samotná, instrumentální výkon i zpěv jsou skvělé, ale, stejně jako na minulém albu, mi vadí nedotaženost melodických pěveckých linek. Waters prostě zřejmě nedokáže vypilovat do dokonalosti všechno a tak by mohl více zapojit právě samotného zpěváka (zvlášť, když to hudebně neuvěřitelně šlape a v Paddenovi má Waters opravdu vynikajícího vokalistu). Důkazem budiž asi nejlepší skladba Pride, ve které mu s melodickou linkou pomáhal i Padden (což je ovšem bohužel jediná skladba za poslední 2 alba, kterou nesložil celou sám Waters). _________________ edit 1.12 2005 přihazuji jeden bod navíc, protože tu desku poslouchám asi popadesátý a líbí se mi čím dál víc...
Tohle album mě na první poslech moc neuchvátilo, ale asi po 5. poslechu jsem objevil jeho kvality.
album ktore potesi a mna dvojnasobne lebo pripomina podla mna naj album king of the kill.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.