THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
odrhovacka najvacsieho kalibru.
Rammstein jsou nejlepší kapela a toto CD to jen potvrzuje i když ne všechny songy jsou tak dobré.
Zklamání roku a nebýt Te Quiero Puta tak ještě o bod horší.
Pěkně se to poslouchá, ale "píseň" (= ein Lied:)) Rosenrot je totální vykrádačka a vůbec mi celé album po hudební stránce připadne jako "tenhle riff z toho a ten z onoho a dohromady máme novej song", ale texty jsou lepší než Reise, Reise, které po textové stránce trošku Rammsteinovsky zklamalo. Ale potěšilo muzikou :)
drzej si latku, ale uz me nebavi tak jako driv
Rammstein opäť nesklamali. Zo skladieb ma najviac oslovila tiulná Rosenrot a aj videoklip k nej má myšlienku, je vsadený do prekrásneho prostredia a výborne zostrihaný. Rammstein sú skrátka perfekcionisti. Raz sú teroristi, potom horolezci, inokedy kozmonauti a teraz mnísi. Nádherná je aj Wo Bist du? s chytlavým refrénom. V Mann Gegen Mann sú zase skvelé riffy a skladba má ohromný náboj. Balada Stirb Nicht vor Mir je oživená ženským spevom, angličtinou a zvláštnou atmosférou. Celkovo balady robia títo Nemci vskutku úžasné a táto patrí medzi najlepšie songy na albume.Zatiaľ čo Benzin sa nesie v klasickom duchu, skladba Spring je veľmi netypická, zato však prekrásna. Ale skôr by sa hodila ako posledná skladba, čím by slabšia druhá polovica albumu nevyznela tak rozpačito. Rammstein sú veľmi romantický a tie kecy o tom, že sú fašisti vyznejú dosť trápne. Naviac Tillov spev ma vždy úplne dostane. Škoda, že posledné štyri skladby sú také nevýrazné. Hodnotenie mohlo byť vyššie.
Veru nie.
lepší než reise-to jo a hlavně se vrátili k zodpovědnějšímu komponování songů,což na konci vyzní překrásně srdceryvně,jako na starších albech (ne úplně,ale lepší než drátem do oka...).
hm, az na dva tri songy tam dost chybi hudba... slo to brutal dolu btw. hlaska metaljezevcika "Te Quiero Puta! je nič-moc, lebo Till spieva španielsky" zabiji. Nekdo by ji mel odcervit
Kdyby to šlo tak dám 0.
Takisto môj obľúbený... Nie až tak jako Mutter. Môj komentár: Začína vypaľovákom Benzin-om, bije sa cez Mann gegen mann, prenáša do chladnej zimy Rosenrot, ešte temnejšími surovými gitarami v Spring, smúti vo Wo bist du?, v Stirb Nicht Vor Mir/Don´t Die Before I Do drichme, v Zerstoren sa Till pokúša urobiť zo seba veľkého metalistu, vo Hilf Mir je zblbnutý z ohňa. Te Quiero Puta! je nič-moc, lebo Till spieva španielsky. Feuer und wasser má dobrý text, ale tie gitary na konci si musím vychutnať, sú perfektne ostré a tvrdé. Ná a Ein Leid je nuda. Tento album som dostala na 2. vianočný deň a stihol mi prirásť k srdcu. Rammstein je vždy najlepší!
Lepší než Reise, Reise...
-bez slovního hodnocení-
Každá skladba sama o sobě téměř geniální. Jako celek však příliš rozvláčné a nudné. Těžko se to dá doposlouchat v jednom kuse.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.