Roman
9 / 10
Korn nikdy nepatřili mezi mé nejoblíbenější kapely. Jedinou výjimkou bylo album Untouchables. To dodnes považuji za vynikající dílo s opravdu silnými písněmi a neslýchaným zvukem. Po minulém zavrávorání směrem zpět v podobě Take A Look In The Mirror jsem ovšem pomalu vzdal naději, že by Korn mohli někdy na Untouchables navázat. A nyní, při poslechu novinky, jsem mile překvapen. Korn opravdu na Untouchables navazují a posouvají se ve svém výrazu dále. Dříve byli divocí a depresivní, dnes jsou více zadumaní a atmosféričtější. A sluší jim to daleko více, než kdyby se křečovitě snažili natočit něco v duchu prvních alb jen kvůli tomu, že si to fanoušci, kteří nevezmou na milost nic jiného než kopii prvních dvou tří alb, přejí. Vůbec ty všeobecné výkřiky o tom, že ta která kapela nikdy nepřekoná své začátky, mi připomínají sentimentální kecy o babiččině polévce, popřípadě buchtě (to už také nikdy nikdo neudělá lépe, že). Takže, pro "debutofily" s komplexem babiččiny polévky je nové album Korn samozřejmě "zklamání roku" či "sračka" kvalitativně rovnající se omušenému ekvivalentu ve stoce. Nicméně pro mě je See You On The Other Side nečekaně skvělá deska obsahující ty nejsilnější momenty v historii Korn. Jen tak dál!