OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nelibi. Nemam rad, kdyz se ve mne snazi deska vyvolat pocit bezmoci vylozene jen tim, ze me unudi k smrti, coz jde Sunn :-))) temer dokonale. Svoje kouzlo to ale ma.
Vynikajúca vec, ale na prvých pár posluchov bolo nepochopeným utrpením... Ale potom to prišlo.... Masaker.
-bez slovního hodnocení-
Potemnelosť? Mne to pripadá smiešne.
Zvláštnosť to teda je, ako sa patrí. Update 7. 4. 2008 Ale v podstate taká dobrá relaxačná muzika
Deset tomu nedám (přece jen mě zas tak nebere), ale je to dobré
nuda na n-tu vynasobena nudou a este raz to vsetko zaobalene do nesmiernej nudy... ten pol bod davam za odvahu s niecim takym vobec prist
Dal jsem tomuto dilku od Sunn se smajliky presne dva soustredene poslechy. Dost tezko se tato hudba charakterizuje a jeste hure hodnoti, ale od te doby co jsem vymazal toto album z hardisku tak se mi Sunn o))) Black One asociuje se slovem mrdka ... 2/10
Tohle CD se asi neda normalně hodnotit, protože se s ostatnima neda srovnavat. Poslouchal jsem to když sem byl naštvanej a ožralej a celkem to k něčemu bylo. Tím nechci říct že by to byla hudba(zvuky) která by byla pro ožralce nebo jak techno pro ty feťáky, kterým se to líbí jen kvuli tomu že jso sjetí, ale spíš že jsem u toho chvilku vydržel a dokázal se zamyslet nad ruznymi věcmi aniž by mě nekdo rušil, a přitom sem opravdu měl chvilkami strach. Ale furt jsem čekal něco jiného. Myslím si že Smrt, Choroba, Strach a Hnus jde vyjádřid tímto žánrem hudby i daloko lépe i trochu agresivněji.
Mám rád zajímavé experimenty. Toto však nepovažuju za zajímavý experiment ale pouze experiment. Jediný fragment tohoto díla, který za zajímavý považuji je zpěv v oné písni údajně nahrávaný v zavřené rakvi. Ať už tohle je nebo neni hemz za účelem na sebe upozornit, je jasné, že zpěv byl nahráván nějakou netradiční metodou a výsledek zní skutečně zajímavě! Ale celkově toto vlastně ani nepovažuju za hudební dílo. Spíš jakýsi dekadentní výtvor za účelem na sebe upozornit - přibližně ve stylu: postavím záchodovou mísu vzhůru nohama a na ni postavím pomeranč, celé to vyfotím a prohlásím za umělecké dílo znázorňující výtrisk mých momentálních emocí. Nejsem příznivcem podobných záležitostí. A teď nevim, kolik tomu mám teda vlastně dát. Ale s tim tu měl problémy asi každej...
Přijde mi to z jistého pohledu hodně zajímavé, ale do discmana bych to těžko házel...atmosféru to má, ale stejně mi přijdou depresivnější shape of despair, kteří se dají i lépe poslouchat...
D R O N E
Pro mě to zase taková bomba není. Někdy se to docela dá (mám na to náladu), někdy mě to neskutečně irituje (nemám na to náladu)...
jj bud 10 alebo 1, mna to po par pocuvaniach velmi zaujalo, dokonca az na 9 bodov :)
Netreba komentovat - nema chybu
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.