THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Za úvodnú pieseň, inak...
Ak by v niektorych skladbach skratili sola a spravili by z nich 4 minutove vypalovacky, album by nemalo chybu.
-bez slovního hodnocení-
Souhlas s recenzí, nejdřív to vypadá docela fajn, ale potom.. kdyby to aspoň o 15 minut ukrátili, tak by se to možná dalo poslouchat, ale tahle hodinová hoblovačka je fakt o ničem.. a to mám speed rád:/
Občas si nimi prepláchnem hlavu . :-P
mehehehe trrrrrrrrrrrrt trrrrrt ttttrrrtttr lalalala lolalaolaololololalalaolo iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiaaaaaaaaaaaaa eeeeeeeeeeeeeeee....cely dragonforce ale sranda teda nazivo urcite!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
ano je pravda ze to nejak splyva dokopy, ale masticka je to fajna..ako z rychliku :-D...no tak na sedem
Rychle a zběsile, tak by se dala vystihnout de facto celá tvorba téhle kapelky. Jinak musím souhlasit, že mi jednotlivé skladby splývají do jednoho proudu, chybí také nosnější myšlenka. Přesto se album poslouchat dá...
Hudba týchto zúfalcov okrem rýchlosti za každú cenu a onanistických sól neobsahuje už vôbec nič.
dalsia speedova sprostost
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.