OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Gojira na hrad!!!
-bez slovního hodnocení-
Excelentný album, neskutočná šupa. Gojiru som začal počúvať len tento rok a ľutujem toho, že som ich tak dlho ignoroval. Začal som najprv s debutom Terra Incognita (2001) ktorý nie je zlý, ale niečo mu tam chýbalo, dvojka The Link (2003) už je o niečo lepšia, ale stále to nebolo ešte úplne ono, ale ku From Mars to Sirius už nemám žiadne výhrady. Na tomto albume páni dotiahli svoj štýl do dokonalosti a ja si ho užívam každým jedným počutím čoraz viac, pretože tu nie je jediné slabé miesto! Navyše mi Gojira príde na dnešnú dobu ako pomerne originálne hudobné teleso, ktoré má svoj vlastný ksicht a ktoré produkuje vysokokvalitný moderný metal, ktorý dokáže rozhýbať moje krčné stavce ako málokto. Šajby ako Backbone, Where the Dragons Dwell, The Heaviest Matter of the Universe či In the Wilderness nech sú toho dôkazom. Ale to by som mohol menovať vlastne celý tracklist, lebo tento album funguje ako zomknutý a neprestrelný celok, kde každá pesnička má svoje miesto a na vatu tu nie je priestor, čo je pri takej dlhej stopáži obdivuhodné. Dosť sa mi pozdávajú aj texty, hlavne tie ekologicky ladené, kde Joe Duplantier káže veľmi múdro. A to sa teším, až ich zažijem naživo, keď sa skončí táto skurvená covidová doba. Takže dávam pekne plnotučný maximálny počet bodov, lebo som presvedčený, že za túto - dnes už zrejme metalovú klasiku - si ju Francúzi právom zaslúžia. \,,/
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Obstalo to skusku casom a preto mozem smelo dat 10.
Po prvych vypocutiach tak za 5. Po dlhsiej dobe som tomu dal sancu a vysplhalo sa to.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.