OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skvelá doska od majstrov melancholického prog metalu.
Slabší deska než ta předešlá.Mírné zklamání,ale pořád špička
Pro mě mírné sklamání, čekal jsem po skvělé The Inner Circle absolutní vrchol, ale skladby jsou přímočařejší a melodie u několika skladeb ne tak zajímavé jako na minulém albu. Ale pořád je to solidní materiál.
ne tak dechberouci jako inner a recreation, ale kdyz se tomu da cas... staci
-bez slovního hodnocení-
som mierne sklamany. In search of truth a Recreation day ma uplne dostali....ineer circle zacinal trochu zaostavat a tento novy pocit som si vypocul 3 krat a je to zatial to najslabsie.....
Nadupaný...krásný...und super.
-bez slovního hodnocení-
Pro mě se jedná o první kontakt s Evergrey a jsem navýsost spokojen. Skvělé refrény, těžké kytary, hutné rify a melodický zpěv se skvělými vokály. Možná se mi to časem oposlouchá, ale už to drtím nepřetržitě celý týden a je to OK. Není to monotónní jako jiné power metalové věci. Něco mezi Brainstorm a Nocturnal Rites. Vyzdvihl bych titulní, Lost, Still In The Water, The Dark I Walk You Through a I Should. Myslím, že je na čase poznat Evergrey trochu blíže...
Evergrey jsou prostě stálice. Udržují si svůj vysoký standard a jako jedni z mála mě snad nikdy nezklamali. Doufám, že jim to vydrží i dál... Díky za takovou muziku!
prostě úžasní evergrey
Klasický Evergrey. Na In search of truth sa to bohužial netahá. Asi kvoli tomu, že ISOT som pocul ako prvý album od nich. Toto mi už zavána dost silným sebavykrádaním.
Zvukovo je to fakt sila. :) U nich by som až také podladenie nečakal, ale vôbec to nie je na škodu. Skladby sú viac pesničkové, minimalistickejšie a nie tak košato vyprodukované ako na predchádzajúcich doskách. Celková atmosféra je uhrančivá a pochmúrna tak ako vždy.
-//-. Presto ale citim zklamani, protoze kazdy z predchozich 3 alb bylo minimalne na 9.
Take u mne nejdrive rozcarovani, ale to jsem mel i u The Inner Circle. A pozdeji? Ne snad uplne nadseni, rozhodne to neni nejsilnejsi CD Evergrey, ale je to jejich hodne vysoky standart, tentokrat opet trochu jinak. Nejvetsi zmenou je zjednoduseni, provzdusneni skladeb a kytary hodne nizko polozene. Evergrey jsou kazdopadne kapelou s vlastnim ksichtem, nikoho nekopiruji.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.