OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
And for any day that stings, two better days it brings, nothing is as bad as it seems... I sólo na bicí mi v kontextu přijde jako zajímavý nápad.
bez komentare
-bez slovního hodnocení-
Jedno s nejlepších alb Manowar :-).
A ještě body, že. (proč mám pocit, že jsem nadstřelil?!!)
Určite najlepší album kapely...
Jo, tohle je rozhodně nejzajímavější deska, co chlapci udělali. První píseň sice po kompoziční stránce lehce nezvládli a slepili vlastně nějaké tři nebo čtyři sólovými mezihrami (nepřirozeněji a křečovitěji to už nešlo), ovšem vzato kolem a kolem - tohle je prostě zábavná heavy-metalová deska. I dneska si semtam nějakou věc z tohdle alba pustim. Mám pocit, že sestava byla na tomhle albu nejsilnější...
Asi poslední slušné album od "metalových králů". Dokonce si vybavuju den, kdy jsem ho poprvé slyšel. Už je to zatraceně dlouho... :-)
Jasne najlepšia doska Manowar.
-bez slovního hodnocení-
Přestože tohle album neobsahuje tolik trů metl vypalovaček jak by se od Manowar čekalo, číší z něj opravdu taková silná atmosféra, jakou jinak např. po všech stránkách skvělé Louder than Hell postrádá. Není to moje úplně nejoblíbenější album od Manowar, ale vzhledem k tomu že jsem tak trochu Manowar fanatik, hodnotím ho velmi vysoko
Souhlasím, nejlepší deska Manowaru, jinak kapela je dnes samozřejmě parodie na sama sebe. Jsou to šašci (Kings of the Kings :-))
Úvodní sága má vedle naprosto nezáživných a otravných pasáží i několik až geniálních momentů. Takže pomocí editačního programu jsem si z této půlhodinové skladby vytvořil vlastní cca 10ti minutovou vlastní verzi prostou všech exhibicí a onanií a nemůžu si ji vynachválit :-) Co se týče zbytku alba, platí téměř to samé jako o Achillovi - s tím, že těch otravných skladeb je menšina a je dokonale převálcována vynikajícími heavymetalovými skvosty, jakými jsou ultraspeedová jízda - "Ride The Dragon", jedna z těch méně obvyklých a skvělých - "Spirit Horse Of The Cherokee", jedna z vůbec nejlepších skladeb Manowar - "The Power Of Thy Sword" a jedna z nejlepších metalových balad vůbec - "Master Of The Wind".
Tuhle desku miluju, takže, jak dí reklamní slogan, není co řešit !
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.