Roman
8 / 10
Suite Lingua Mortis:
Suite Lingua Mortis, kterou má na svědomí Smolski, obsahuje 8 částí, z kterých 2 až 3 za něco stojí (a ty za to opravdu stojí :-)) - konkrétně to jsou vynikající No Regrets a ještě hodně dobrá Innocent (úvodní instrumentální gladiátorská zdravice je taky fajn). A to je bohužel vše, což je na cca 22 minut hudby dost málo. Zbytek jsou nezajímavé instrumentální výplně, kde Smolski sice ukazuje svou hráčskou virtuozitu, nicméně skladatelsky se zřejmě vyčerpal ve zmíněných skladbách. A poslední Beauty je ta nejhorší balada, jakou Rage kdy nahráli.
Při porovnání s původní Lingua Mortis vyznívá novinka dost bledě. Pominu-li skvělé "hlavní" skladby, tak i ty krátké instrumentální vložky měly nápad a nepůsobily jen jako výplně - jasně, i to byly předělané osvědčené skladby (pro změnu z Missing Link) - nicméně jde o výsledek! Navíc závěr Medley v podobě instrumentální Lost In The Ice je vrchol v propojení orchestru a metalu, kterému se může zpříma podívat do očí snad jen nějaká skladba z Yeah! Yeah! Die! Die!
Jediným, čím Smolskiho suita trumfuje svou více než deset let starší (nevlastní) sestru, je zvuk. Nicméně i tak se jedná o velmi dobrou záležitost (především kvůli zmíněným skladbám).
Zbytek:
Na zbytku alba se konečně dostal ke slovu také Peavy, který vyloženě špatných skladeb za svou kariéru napsal co by se na prstech ruky dalo spočítat a i tentokrát předvedl, zač je toho Rage. Z jeho pera vzešly skvělé skladby, kterým ovšem posluchač musí dát čas. Problém je, že jich je málo. Rage měli vydat buď celé album orchestrální nebo „normální.“ Takhle každá část působí trochu neúplně a celá deska vzbuzuje dojem polovičatosti.
Také mě trochu mrzí, že díky Smolskimu se Wagner jakoby stahuje do pozadí (nic proti Victorovi, je výborný rifmajstr, některé jeho skladby jsou skvělé, ale přeci jen někdy zajde v exhibici dál, než by bylo zdravé pro samotnou skladbu). Navíc Rage jsem měl vždycky rád především kvůli Wagnerovu rukopisu – a toho je tentokrát vůbec nejméně (z 15 kompozic je jeho pouhých 5). Také mi připadá, že se na Victora příliš spoléhal v tom, že hlavní „tahoun“ alba bude ona suita, a sám tak nesložil něco v duchu Falling From Grace. Škoda.
I tak je Speak Of The Dead skvělá deska.