INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Film som videl už dávnejšie asi 2 krát a nemám pocit, že by bol horší ako americké teenage komédie. Občas sranda, občas trápne ale inak v pohode. A Česi, máte pekné herečky...
Za tohle zaplatit lístek do kina, tak si potom jdu dát pár facek, abych se probral...to snad není ani "běčkovej" film
hodnotím film
-bez slovního hodnocení-
Strašná sprostosť, české tínedžerské "komédie" na čele s Rafťákmi, Snowborďákmi a neviem čím ešte (jáj ešte s Panic je nanic) priam neznášam. Menovaným filmom sa určite veľkým oblúkom vyhnite!
-bez slovního hodnocení-
Boze muj to bylo utrpeni, snad uz to nikdy neuvidim. Proste snaha udelat neco na motiv Prcicek nevysla a snad uz to vsichni pochopili
Nejlepší film Mádla s Kotkem.
-bez slovního hodnocení-
pohodovej film
Best movie ever!
-bez slovního hodnocení-
Za kozy
Recenze 10/10 Film... ...zaveďte tu pls hodnocení "0" .. ...dík ;) Viděl jsem Kameňák a říkal jsem si, že větší píčovinu už snad češi natočit nemůžou, poté jsem se tloukl do hlavy po shlédnutí těch 2 buzen (jak výstižné) na horách, ale stále žil v domění, že to horší bejt nemůže. Může!
Ked som to dopozeral tak som sa rozplakal. DVE hodiny mojho kratkeho zivota su v riti. Bratia Cesi, zabite si tie 2 buzny.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.