INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ta atmosfera no:)
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Veľmi dorbý album. Stále si držia svoj štandard...
Tak oproti Minas Morgul je to riadna slabota
Pomalšie valivé tempo, krásne hymnické melódie a brány Stredozeme otvorené dokorán. To je Summoning, už od dôb prelomového Minas Morgul. Pre niekoho možno málo, my ostatní však vieme svoje a preto...
Tahle skupina mi v mnoha ohledech připomíná Bathory - nejen blbým zvukem, ale především ATMOSFÉROU a majestátními melodiemi. Například závěrečný epos, to je neskutečná hymna. Toto album považuji za jejich nejlepší.
skvely zaver
pri kazdom dalsiom vypocuti by som pridal bodik :) nieje to dol guldur, ale myslim ze to sa neda porovnavat
jeden z najlepsich albumov Summoning
Úžasné!
nemam rad film pan prstenov, ani jeho kniznu podobu vdaka urcitej naivite. ale tvorba summoning dokazala kniznej mytologii vtisknut pridanu hodnotu, ktoru nemozem prehliadnut. zo zopar rifov a melodii sa da aj nieco taketo stvorit. albumu dodava hustost aj jeho sound, zda sa mi najlepsi z pomedzi ich albumov. pocuvatelny (neklasicky) black metal. povedzte WOW.
Super atmosfera, ale na starsie diela to nema.
Super hudba!!!
Atmosfera na 1.miste.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.