OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Na starou tvorbu hodne ztraci, nicmene jsem docela rad ze se skupina rozhodla nepokracovat ve stylu Assembly a vyjimecne tak vitam "malou domu". Priste ale precejen cekam trochu vic novatorstvi.
Týmto albumom už TOT asi moc rozruchu nespravia. Ako kulisa síce asi pôsobí celkom fajn ale u mňa už na tento účel fungujú predošlé 2dosky (ani neviem ktorá viac). Takmer po celý čas rovnaká rytmika a okrem pekných spevových liniek a melódií vlastne nič neponúka. Ale speváčka je kvalitná. To aj bola, inak v bezduchých The Crest. Tu je vlastne jediným prínosom pre TOT, keďže Liv už bola dosť opočúvaná.
Velmi špatná deska. Theatre of Tragedy jsem nikdy neměl rád. Liv Kristine už vůbec ne. Ale dost se mi líbí první deska The Crest, odkud pochází nová zpěvačka Nell. Od TOT naopak zase Assembly mi přišlo jako závan čerstvého vzduchu, a čekal jsem že s této kapely něco vzejde. Bohužel je to jen stejně blbé jako Leaves Eyes, možná ještě blbší.
pro me za 10
žádná vyložená tragédie se nekoná (jako třeba v případě Karmacode), ale Aegis nebo Assembly se mi ve své době líbíly rozhodně víc.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.