OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Od tohto albumu som čakal všeličo, ale predsa ma to prekvapilo! Je to výborné, veľmi dobre sa to počúva! Na predchadzajúce albumy to síce kvalitou nemá, ale ani veľmi nezaostáva! Toto album berem ako zhrnutie jednej etapy tvorby a som veľmi zvedavý s čím príde Devin ďalej po tej avizovanej prestávke od hudby! Kapelu ženie dopredu neuveriteľný Hoglan, ktorý kapele stále ponecháva SYL rukopis! Som veľmi zvedavý čo príde pod hlavičkou SYL na nasledujúcom albume...
Stin City zustal stale neprekrocen.
mne sa to luuuubi...
gooood one .... sorry....he is too crazy to ever be a good one.
ANO. Vše již bylo řečeno. Líbí.
Po dvou méně vydařených albech SYL zase něco, co se mi líbí. Townsend by se asi měl už konečně vykašlat na dělení svých alb na sólové a na SYL, protože zpočátku zřetelná odlišnost výrazu se postupně zcela rozplynula. Ale ať už deska nese jakýkoli název, hudba je to po dlouhé době opět šťavnatá, brutální i hitová, místy i originální a skutečně progresivní (aniž by byla příliš akademická - čti "nudná"). Albům City, Terria či Ocean Machine se novinka sice nevyrovná, ale nezaostává za nimi příliš daleko.
Úžasné album, chytne na první poslech a nepustí, už ho točím týden a pořád mě to vrcholně baví a překvapuje, předchozí tvorba Strapping young lad mě nijak zvlášť neoslovila, tohle je ale naprosto výborné,vtipné album, ze kterého je cítit obrovský nadhled, smysl pro muzikanství a to, že všechny zúčastněné muzika ohromně baví. Jestli v tom někdo vidí komerci, jeho problém - deska je rozhodně přístupnější než předchozí počiny, ale zase tak rychle se neoposlouchá. Schválně si poslechnu znovu Alien a pokusím se pochopit, proč někteří rádoby hudební kritici musí za každou cenu opovrhovat něčím, co je líbivé...
-bez slovního hodnocení-
a kolikrát jsi to už poslouchal?všechno se musí naposlouchat ,nic není hned v uchu,tohle není komerce aby se to hned líbilo
dobry album...ale nejako ma nebavi ho pocuvat...neviem preco
-bez slovního hodnocení-
Jirka.Manager: Moje řeč!
-bez slovního hodnocení-
Od Devina se nedá čekat už nic jinýho než skvělá alba. Za posledních pár let vydal hromadu albu a také jak už naznačuje ve všech mediích si zaslouží malý odpočinek. Album ''the New Black'' není sice jeho vrcholným dílem ale mezi ty lepší opravdu patří. Trošku vybočuje a posouvá jeho hudbu zas o trošičku dál. Jestli tím správným směrem nebo ne, musí usoudit každej sám. Pro mě se však nestalo nic špatného a můžu jen chválit.
Uz Alien mi pripadal chvilkama poloblaznivy... ale tady se to dohnalo jeste dal. Sarkasmus, extremni hracske vykony, mazane (a pro SYL netypicke) aranze, spokojenost.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.