THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Moonspell mám veľmi rád, ale treba priznať, že tento album sa im až tak nevydaril. Na to, aký mal komerčný úspech, som čakal niečo lepšie. Ale tak má to slušnú atmosféru a aj pár dobrých songov.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Jen ať si redakce kopne... Jsou mnohem horší alba populárnějších kapel, která tu neměla ani zdaleka tak nízká hodnocení. Předchůdce The Antidote je pro mě jejich nejlepší album.
-bez slovního hodnocení-
mě oslovilo
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Oproti svému předchůdci se jedná o mnohem pestřejší a variabilnější album, jehož téměř hororová až teatrální atmosféra (v některých momentech tam slyším Mercyful Fate nebo Cradle Of Filth) je dána především orchestrálními aranžemi a krátkými instrumentálními vsuvkami. Jinak Fernando Ribeiro stále sází spíše na svůj hrubý vokál. Ženský hlas v Luna tam skvěle pasuje, což však nelze tvrdit o Big Bossovi v At The Image Of Pain. Líbí se mi i závěrečná Best Forgotten s děsivým outrem. Následující album Night Eternal bych hodnotil jako jedno z nejlepších alb Moonspell.
Moonspell je mojou obľúbenou kapelou už od čias debutového albumu. Návrat k tvrdšej tvári formou "Memorial" považujem za veľmi vydarený. Možno by to chcelo od Fernanda trochu viac čistých vokálov (v nich je fenomenálny), ale inak nemám výhrad.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Aj mňa to baví...Upon the blood of men je naj...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.