OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
hmm prvý album ktorým ma moonspell sklamali ...pripadá mi to také prvoplánove, mainstreamove...každá skladba v postupe iba opakuje tu predošlú... veľmi chudobné už pri druhom posluchu ma nudil...škoda viac sa mi páčili v experimentálnych vodách ako na trojke a štvorke...
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tak jako považuji Freedom Call za takové metalové Modern Talking, tak Moonspell považuji za metalové Depeche Mode - prostě tak na mě působí. Co se týče Darkness And Hope, je to návrat do poněkud probádanějších vod než předchozí experimentální album (a mimochodem vynikající) The Butterfly Effect, na něž ještě odkazuje taková Repaces. Za lepší považuji první polovinu alba (Nocturna, Devilred, Ghostsong); druhá polovina alba je poněkud rozvleklejší. Přesto spokojenost!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podla teoretickych predpokladov mojho vkusu by mal byt tento album pre mna velke sklamanie, prvy krat sa Moonspell nikam neposunuli, po osobitej produkcii na Buterrfly effect je tu tradicnejsia z Finnvoxu, ALE hudba nie je o nejakych predpokladoch, takze Darkness and hope je pre mna krasny album, rad sa k nemu vraciam, je trochu menej vyrazny ale proste ho mam hrozne rad + moje oblubene veci: Darkness and hope, Firewalking, Nocturna, Rapaces, How we became fire
Moonspell prostě umí. (opět) výborné album. Srdcovka.
Jedná sa o jedno z najslabších albumov Moonspell. Až na skladby Devilred, ktorá by sa určite nestratila ani na takom Irreligious ( úchvatná atmosféra a podmanivé klávesy) a Repaces sa tu nenachádza nič výnimočné. Väčšinou nuda a priemer, miestami podpriemer.
-bez slovního hodnocení-
Průměr. Nějak extrémně mě to nechytlo.
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.