OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nejlepší album od dob De Profundis
Moc mě to nenadchlo, ale kvalitní Vader to je... Poslední album od Sinister mi sedlo mnohem víc.
dobrota po dlhej dobe
Moc hezká záležitost
A mne začíná Vader zase bavit, navíc při God Is Dead jsem myslel že na Brutalu snad urvu zábranu.
-bez slovního hodnocení-
mmm taka príjemná muzika:)
Jo kurva to je pořadnej metal
-bez slovního hodnocení-
Jo jo, vader umí, u mě by bylo za 8 ale za god is dead 8,5. HELLELUYAH :))
jj pro Vadery mám slabost
Friedrich Nietzsche by řekl: "Bůh je mrtev, a Vader ho zabili." Tohle má sílu, která je schopná vyhladit vše živé z povrchu zemského. Vader jsem nikdy moc neposlouchal, ale možná k něčemu takovému teprve dospívám. Fantastická práce! Album, co trhá střeva z těla!! Helleluyah!!!
Po De Profundis začali stagnovať. Vývoj minimálny, ťažká rutina=nuda. Kolegovia Decapitated, Sceptic alebo Hate ich poľahky prevalcujú.
Vcelku dobré.
Death-metalové album perfektní po všech stránkách (absence monotónnosti, obal, brutalita), ve svém žánru možná album roku. Navíc ta neuvěřitelně chytlavá "monster-hitovka" v podobě GOD IS DEAD (HELLELUYAH). Bez výhrad...
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.