Morbo
6,5 / 10
Samotnýmu je mi z toho až nevolno, ale protentokrát musim souhlasit s Darkmoorem. Kristapána, kam já jsem to dopracoval...
Osobně si myslím, že u Louži zde musí fungovat jistá sugesce, protože všichni víme, jak se na nové album těšil a tudíž se do něj ve finále musel zamilovat i kdyby se do toho měl donutit. Nevěřím, že mu ta eufórie dlouho vydrží, protože tohle album za ní skutečně nestojí! Je to smutné, ale je to naprosto evidentní.
Zprvu mě album docela potěšilo. Pěkný zvuk (Darkmoore, ten virbl bych neviděl až tak bledě. Je trochu rozpláclej, ale attack má pěknej a přirozenej. Takovej virbl na novejch BLINDech je MNOHEM větší tragédie.), solidní potenciál skladeb, nezní to až tak moc jako plytkej DOD...Vypadá to nadějně. Ale jak jsem se začal prokousávat dalšími poslechy, začal jsem zjišťovat, že není všechno zlato, co se třpytí. Konkrétně:
K úvodní písni nemám nejmenších připomínek. Oddechová veselá skočná skladba s fešnym refrénem. Proč ne? Každé sečtělé ucho musí slyšet, že "ty dlouhý" písně nejsou nijak propracovanější. Jen nejsou tak veselé a jsou nerozumně natáhlé. Kompoziční propracovaností nejdou dál ani o píď, takže bych úvodní písni nekřivdil jen kvůli krátké minutáži (kterou v případě posledních let IM spatřuji jako klad) a optimistickému refrénu. Upřímná skladba, nenudí. Jsem spokojen.
Ovšem druhá a třetí podivnost je tedy skutečně zkouška trpělivosti. Bruce začíná strašně kvičet. Překvapuje mě, jak je Louža z jeho výkonu nadšen. Mně tedy přijde, že se Bruce ukrutně trápí. Jako by ho zpěv bolel nebo co. Samotné skladby neobsahují snad jediný konkrétní silný motiv. Rovleklé akordy bez jakékoliv melodie nad sebou, pseudo-riffy s žádnou silou, atmosférou, feelingem...nic......Jediné štěstí, že pak vše zachrání Pilgrim. Další kratší skladba, která ukazuje, v čem je síla IM. Krátké, upřímné melodické skladby. Nevím, jak vy, ale já se u Pilgrima s chutí probouzím.
Dále si člověk musí protrpět další dvě ukrutně nudné skladby, než se dostane k Breegovi, který sice není nic extra, ale alespoň má vlastní xicht. Po baladě před ním (která drží pohromadě asi tak jako domeček z karet) působí jako drobné probuzení. No a pak konečně přijde silné skladba. A Matter Of Life And Death := For The Greater Good Of God. Vše ostatní je nemastná, neslaná omáčka kolem. Tahle píseň konečně ukazuje, že kapela ještě má co říci a jasně ukazuje, KDO je tady skladatelským mozkem. Následná píseň nezaujme ničím. Legacy přece jen obsahuje několik motivů s velmi silnou atmosférou, pěkným feelingem - vyloženě prožitá skladba. K její kompozici mám jisté výhrady, k prezentaci však nikoliv.
Sečteno podtrženo: dostali jsme klasické album z dob minulých. Jedna skvělá skladba, 3 - 4 slušné, zbytek odpad. Takhle přesně to bylo např. na "Fear Of The Dark" nebo "Powerslave". Tudíž o slabé chvilce nemůže být ani řeč. Jen si budem asi muset eště chvíli počkat na desku silnou od začátku až do konce.