OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Já myslím, že Amon Amarth nahráli svou očekávanou klasiku, která nenadchne, ale zase ani neurazí. Za několik hezkých melodií přidám bodík
Koukám, že Amon Amarth se buď líbí nebo hnusí:-) Mě osobně se to jeví jako velice příjemná oddychová deska. Já mám rád progresivní věci, ale občas si chci jen tak zarelaxovat, prostě vypnout a u této desky se mi to daří výborně. Také by mě zajímalo, jaké by bylo hodnocení, kdyby toto nahrála úplně neznámá kapela, torufám si tvrdit, že vyšší.
jeden bodík za super drsny fotule souboru ve sparku :) uz jsem zacal premejslet ze ten spark prestanu kupovat - pac to cislo s temahle natvrdlakama bylo tak uzasny ze jsem ho takrka okamzite po zbeznem prolistovani predal svemu malemu chlapeckovi a ten ho zterminoval
Amon Amarth nejsou žádní stylotvůrci, nejsou "originální", nejsou ani moderní. Prostě postrádají pro někoho ty nejdůležitější hudební atributy. Co ale nepostrádají, jsou skvělé a silné melodie - a to je zas pro mě ta nejdůležitější věc v hudbě.
Nevim, co se vám na tomhle může líbit - NAPROSTO bez invence, pouze sázka na "jistotu", jen aby se penízky valily, že?
Souhlasím s přirovnáním k Manowar. Ale Amon Amarth narozdíl od Manowar vydávají CD a DVD vydali najednou ve vyčerpávající formě a ne na 17 dílů. Co se týče hudby, dostal jsem přesně co jsem čekal a ještě mě to neomrzelo, takže spokojenost. Třeba píseň Asator mi nepřijde až tak typická a rozhodně má koule. Jinak samozřejmě vše při starém. Asi až vydají 150 stejnou desku jako třeba Motorhead, tak už mě to taky omrzí a hodnocení bude nižší.
Asi nejlepší deska AA, i když se (asi kvůli melodičnosti) docela rychle oposlouchá. Ale některé songy mají opravdu nádhernou epickou atmosféru.
-bez slovního hodnocení-
Já to taky tak tragicky nevidím. Můžu brát v úvahu všechny výtky stran neoriginality a rutiny, ale když ono se to tak dobře poslouchá! :-) Navíc mi přijde poslední album lepší (a rozhodně melodičtější!!!) než předchozí "Fate Of Norns". Amon Amarth prostě hrají svoji klasiku a stačí jim to. A mně (zatím) taky...
Prumerna muzika, texty plne ocekavaneho klise (tim mi to pripomina Manowar :-) ) , proste prumer. CD jako kulisa na nejakou parbu maximalne.
Já to nevidím nijak tragicky
Takto to už asi nepojde
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
je to v pohode melodicke jak pica
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.