OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Megadeth jsou mí oblíbenci, a ať už jsou jací jsou, síla, s jakou se dodnes drží DM konzervativních hodnot, je až dojemná. Youthanasia je jednoznačeně albem z vrcholé éry kapely, a já si tuhle placku cením hodně vysoko. Leč při srovnání s R. I. P.: vezmu-li zjednodušení, šablonkovitost, hitovost a bezpochyby „komerčnější“ výraz, pak tedy na stejnou příčku to dát nemůžu. Tam, kde R. I. P. bralo dech od úst gejzírem překvapení, nápadů a doslova kytarovým vodopádem, tam máme teď „klidnou sílu“, a můžeme si tisíckrát říkat opakovat, jak je to vyzrálé a dospělé. No, je to vyzrálé a dospělé, ale pořád je to pro mě krok dolů. Což nic nemění na faktu, že je to moc pěkné.
skvely album co dodat...vyborny zvuk (na remastrovanej verzii 2004 ho uplne posrali) perfektne riffy, sola, bicie a krasne bublajuca basa...paraada
Nejlepsi album Megadeth, skvele melodie, potrebna davka tvdrosti s hlavne je perfektne vyrovnane bez jedineho slabeho mista s nekolika vrcholy. A perfektni obal jako bonus.
Perfektní deska od Megadeth!
O bodík a půl horší než RIP.
Album, ktory dost vyranym sposobom zmenil moje hudobne hodnoty a otriasol predoslym rerbickom najlepsich nahravok a skupin. Megadethu sa podarilo opat vydat inak znejuci a inak urobeny album, ako vsetky predosle a hlavne album presvedcivy, hutny, inteligentny a co je najdolezitejsie - skutocne trvacny. Zlata zostava v najlepsej forme.
no comment
Hádam najhitovejší album Megadeth. Doska plná skvelých a chytľavých songov.
hit za hitom. Ziadne slabe miesta. preverene casom. skratka klasika.
V té době jsem už tolik Megadeth nesledoval, takže jsem se k němu dostal až o pár let později a určitě mě neposadilo na zadek jako předchozí kusy. Z dnešního pohledu je ovšem tohle album výborné, i když už to není taková jízda jako na konci 80. let. Určitě je vyrovnanější než předchozí "Countdown..." + obsahuje výborné melodie a skvělý zvuk.
Youthanasia byla první deska od Megadeth, kterou jsem slyšel a jedna z prvních metalových desek, které mi zkřížily cestu. Jako jedna z mála těchto desek přežívá v mojí oblibě až dodnes, kdy už mne mnoho jiných poblouznění přešlo. Myslím, že je to od toho zrzavého fracka to nejlepší, co kdy udělal, přiznám se, že desky z osmdesátých let, po kterých jsem samozřejmě hned šel, mne připadají v porovnání s Youthanasií jako amatérské a mnohdy i směšné, i když snad rozumím, že byly ve své době důležité. Countdown je snad druhá nejlepší, Rust je dost nevyrovnaná, ale dost dobrá, nicméně tedy Killing.. a Peace jsou podle mne dnes spíš muzejní exponáty než zajímavý poslech. Youthanasia vede právě díky tomu, že není pravověrně metalová, že je otevřená, jiná...snad vydrží test času a zvítězí nad svými fanaticky uctívanými staršími sestrami. howgh.
Asi posledná fakt(pre mňa)ucelená doska od Megadeth ,kde aj keď trošku popíkovské má toto album silu ako celok.Výborné spevy a melódie.
Úžásné, famózní, chytlavé, brutální - to všechno dohromady je Youthanasia. Skvěle zahrané, řezavé a drtivé, co se poslouchatelnosti a oblíbenosti týče, tohle album u mě posralo všechna thrashová alba všech dob (protože na Youthanasii se slabé místo hledá dost špatně). Krásná sóla, dobré texty, skvělý zvuk (!!). Být James Hetfield, rvu si vlasy z hlavy, že jsem Mustainea vyhodil :)
Odrůdově vyzrálé tóny trochu nakouřeného ze sudu. Plnější. Zvukově zabijácky ošetřené. S vyšším obsahem melodií, ale podtržené solidním obsahem thrashových tříslovin v poměru k složce zbytkového cukru. Optimální poměr mezi instrumentálním tělnatým projevem a zpěvem s jemnou kyselinkou dělá album velmi lahodné, podbízející k dalšímu přehrání. Ke konci mírně ztrácí šmrnc, navzdory tomu zanechává dlouhý a příjemný pocit.
Třetí nejsilnější album Megadeth.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.