EasyRocker
7,5 / 10
No jejda, jak se tahle archiválie i po letech skvěle poslouchá! Špinavá explozívní směs punku, rock´n´rollu a heavy metalu vypálila cejch novému stylu, jehož se v následujících letech Slayer stali neoddiskutovatelnými nestory. Nevím, jestli tu má nějaký význam komentovat trhaviny typu "Evil Has No Boundaries", "The Antichrist", "Die by the Sword" nebo "Black Magic", jejichž motivy už byly za léta nesčetněkrát překopány a vykradeny, a tak snad zbývá poznamenat, že v době nástupu thrash metalu byli Slayer přímočarejší a divočejší variací kolegů z Metallicy. Pekelná a protikřesťanská témata zůstala koneckonců zachována dodnes... Takže pro nostalgiky i dnes ideální věc. Na závěr bych snad poznamenal to, co vlastně už bylo zmíněno - poslechněte si první, v podstatě punkový nářez "Evil Has No Boundaries" a je vám jasné, že thrash měl vždycky blíže k hardcore a punku než k nablýskanému heavy metalu v podobě, v jaké ho hráli Iron Maiden nebo Judas Priest (když už, tak v podobě, v jaké ho mastili Motörhead, ty jsem zase ale nikdy za čistě heavy kapelu nepovažoval), tudíž fakt, že kapela na shazovaných albech jako Divine Intervention či Diabolus in Musica použila prvky hardcore, nejen že není faux pas, ale je to dokonce zcela logický návrat ke kořenům stylu. To ovšem zabedněným ortodoxním metalistům člověk nevysvětlí...