MOGWAI - The Bad Fire
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
Az tak ma to nezobralo pravdu povediac, ale relax...
-bez slovního hodnocení-
Nepatrím medzi nekritických obdivovateľov THERION, ale tento album je jednoznačne ich najlepší !!! Mats Leven je super spevák, pekné neošúchané melódie + trochu progresivity, ktorú by som ani veľmi nečakal. Bál som sa, že to bude nuda, ale zatiaľ ma to baví... A čo znamená "bod dobe za stopáž"????? - veď čím viac muziky tým lepšie a navyše to nemusíš počúvať celé na jeden vrz:-)
Therion vydali vyborne album... Bod dole za stopaz...
Nebaví mě to a nezachrání to ani Snowy, kterýho mám jako muzikanta hodně rád.
Celkom slušné, ale už tradične prevláda kvantita nad kvalitou. Prvé CD je fajn, na druhom stojí za to iba T.O.F., ostatok bieda.
Therion už jsem dávno odepsal ale tohle není špatný.
průměr - album na poslechnutí a odložení
Opravdu zasnu, co se to s Therion deje. Spolu s Vovinem jedina dobra alba Therion. Misty jako bych Therion skoro vubec nepoznaval, coz je vzhledem k predchozim album jedine dobre. Skoda te stopaze, ale za skladby jako "The Perennial Sophia", "TOF - The Trinity" a nekolik dalsich si to nadprumer zaslouzi.
Su tu skvele piesne, ale aj vata. Keby bolo album o polovicu kratsie bolo by skvele.
Opět dobré album myslim že therioni se po secret of the runes a deggialu hnuli spravnym směrem.Sbory zůstli ale více normálního zpěvu díky pozvání výborných hostů dává albům sirius b,lemuria a gothic kabbalah větší šťávu.Ovšem největší skvost zůstává theli.
Už s minulým dvojalbem se u Therion zablýsklo na lepší časy a novinka jen potvrzuje, že těch několik dobrých nápadů nebylo pouze o chvilkové únavě múzy, která kvůli odpočinku sedla na nejbližšího hudebníka. Na Gothic Kabbalah je pár opravdu skvělých melodií, spousty mírně nadprůměrného materiálu, ale také celkem dost nudných pasáží. Pokud někdo hledá progresi, i tu zde najde, jen je třeba si všímat detailů, protože není do uší bušící jako u takzvaných "progresivních" kapel, pro něž je progrese alfa a omega hudby. Takže - kdyby se stopáž smrskla na polovinu (vyhodily by se samozřejmě ty nudné songy), jednalo by se o jedno z nejlepších alb Therionu.
Ojojoj, názory jednou nahoru, pak zas dolů...já dávám takto...
Nejsem zaníceným posluchačem tohoto žánru, ale zvědavost byla silnější. A po poslechu objemného tohoto počinu budu opět čekat na něco co mne v této oblasti ohromí. Nápadiitost 30% O.K. Řemeslně 70%. V průměru bod navíc.
Nové album skotských MOGWAI opět těží ze soundtrackových zkušeností skupiny, ale současně je cítit snaha vrátit se k postrockovým kořenům a především po produkční stránce ostřejšímu soundu. Tady bude co naposlouchávat.
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!