THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Dostal jsem se ke Kamelotu poměrně nedávno, ale The Fourth Legacy mě uchvátil na první poslech a trojka Karma, Epica a Black Halo jakbysmet. Takže neváhám.
Nehodnotil som ešte, ale tu nie je o čom. Som zvedavý na novinku, bál som sa, že bez Khana to už bude o ničom, ale nevyzerá to tak stratene.
Svatá trojice Karma, Epica, Black Halo. Každé album trochu jiné, ale všechny bezvýhradně za plný počet. Top skladby: titulní Karma a trojdílná Elizabeth
Tento album, ako aj nasledujúce dva počiny patria medzi najlepšie power metalové diela, aké kedy vznikli.
Nářez. Když slyším forever, pláču. A roy s přehledem nakopává prdel všem speedovým kastrátům.. nejlepší deska Kamelot. A doome, pro tebe mám jen jedno slovo. Pojdi.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Psal se rok 2000, kdy jsem měl poprvé tu poctu slyšet Kamelot. Zrovna vyšla deska The Fourth Legacy a já byl učarován. A jsem dodnes... Karma je melodická pecka nejvyššího kalibru nastolená již zmiňovaným The Fourth Legacy. A už jenom za fenomenálního Roye Khana plný počet!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Podobně orientované skupiny mě už vůbec neoslovují, přesto jsem dal této grupě šanci a Kamelot ji chytli za pačesy. Okamžitě si mě získali, že jsem se ani nemusel bránit. Obrovské překvapení! Tahle deska je důkazem, že nezáleží ani tak na žánru, ale na skupině jak onen žánr hraje. Není co vytknout, je to vynikající.
-bez slovního hodnocení-
Stare dobre powermetalove casy...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.