OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Některé skladby jsou opravdu fantastické(převážně ty jemnější kusy), zato několik trashových momentů mi přijde trošku křeč. Každopádně to lepší převyšuje. Moc chválím muzikanty z Machine Head, že i po těch letech dokáží složit tak dobré písně.
-bez slovního hodnocení-
Jak jsem nekde cetl: Kdyby jeste mela Metallica koule, tak nahraje tohle.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Tam kde skončil "Through the ashes of empires" pokračuje "The blackening", ba povedal by som, že zachádza ešte oveľa ďalej... Nikdy som nepatril k nejakým fanatickým obdivovateľom MH (skôr boli pre mňa len druholigovou kapelou), ale čo predvádzajú na tomto albume ma načisto zmasakrovalo... Dnes som si ho ráno len tak pustil po dlhšom čase, a ešte stále ho počúvam a stále ma baví.... Dokonalý, vyvážený zvuk, skvelé songy napratané množstvom nápadov, ktoré napriek svojej stopáži nenudia... Jednoducho dokonalosť v najčistejšej forme... Baví ma to rovnako ako pred rokmi, a dokonca sa mi zdá, že stále viac... Týmto albumom u mňa MH stúpli na cene...
-bez slovního hodnocení-
...něco na tom je...
-bez slovního hodnocení-
Bezchybné album!!!moje najoblúbenejšie od Machine Head.a to ich mám prepočúvané dost.trošku dlhé tracky,ale inak pohoda.nie je tam slabá vec.moji favoriti sú single Aesthetics...kde sú neuveritelné súboje medzi Flynnom a Demmelom:-)dalej Halo,Now I Lay...,Wolves...nenudí má vobec a to sa mi zo začiatku vobec nepáčilo.takto má vyzerat moderný thrash metal :-)husí kúže.žiadna Metallica...toto je metal!!!
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Bodík a pol dole za stopáž niektorých pasáží a za to, že si Adam Duce oholil bradu.
bohovské sola a užastny spev Robba Flynna....super albu,
Super album. Jednoznačne najlepší album skupiny. Takto tvrdé, melodické a zároveň čisto thrashové album Machine Head ešte nenahrali.... a tie sóla majstrov Flynna a Demmela, tak to je majestátna nádhera, už som dlho nepočul takýto skvelý Thrashový album, no síce nový Testament je kvalitatívne ešte o chlp lepší.... Najväčšou zbraňou MH je určite aj spev Robba Flynna, určite jeden z najlepších spevákov akého poznám. Vie neskutočne brutálne, ale aj melodicky zaspievať..... Pol boda ztrhávam len za to, že album sa mi už trocha opočúval a už ho nepúšťam tak často.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.