OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Každá skladba hit.
Podle mě to zcela bez experimentu není. Souhlas s Romanem.
"Fiction" je standartním dílem post-Projectorové éry, to znamená, že je albem zbytečným chcete-li nic neřešícím. Nač poslouchat kopírku, když si můžu poslechnout originál - "Damage Done"? Samozřejmě, deska se dobře poslouchá, ale to je tak asi vše. Dávám nadprůměr hlavně díky tomu, že si DT vážím. Tak chlapci, udělejte mě radost a zkuste ještě zaexperimentovat!
Výborné album
-bez slovního hodnocení-
Mno, skvelé. Hlavne Miserys Crown
Prostě DT, nic víc, nic míň ...
Ve srovnání se svými předchůdci je sic slabší, ovšem oproti žánrovému průměru vyčnívá. A hlavně mě baví :)
Tohle je těžký. :-) DT to prostě umí. Ano, hrajou velmi podobně jako už na Damage Done, ale nápady ty pořád jsou. Výborný vokál tu pořád je... chtělo by to posun? Asi jo, ale...
S odstupem času a po mnoha posleších 10/10. Mnohem větší klenot, než se zpočátku zdálo.
Dark Tranquillity drhnou pořád to samé už mnoho let. Alba po geniálním Projectoru jsou už slabší a má marná očekávání něčeho tak skvělého se opakovaně nenaplňovala (i když Damage Done obsahovalo o něco více silných nápadů). Od Fiction jsem tudíž mnoho nečekal a ejhle - nejen že tahle deska je nadupaná výbornými skladbami (samozřejmě ve stylu DT), ale navíc chlapci vyvolali ducha právě onoho Projectoru a to s plnou parádou. Skladby Misery's Crown a The Mundane And The Magic se mohou směle zařadit k největším hitům Dark Tranquillity. Škoda, že Mikael Stanne více nezpívá čistým zpěvem, protože jeho barva hlasu je jedinečná a dokáže s ním vykouzlit nenapodobitelnou atmosféru. V kontrastu s jeho growlingem pak skladby působí naléhavěji a dynamičtěji. Takže jen tak dál a houšť.
deska splnila mé očekávání
Zbytocne album...
Na těch několik prvních poslechů musim uznat, že se mi to dost líbí. A pro mě teda mnohem víc než předešlý Character
Kvalitná nahrávka na vysokej úrovni, ktorá sa navyše (a hlavne) veľmi dobre počúva.
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.