OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jako kulisa k domácím pracím ideální..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Nebudem tu písať o nejakej true blackovosti ani mojom hlade po absolútnej blackovej brutalite. Nič také nemám "za potřebí". Keďže som Immortal v živote nepočul, nemôžem to tu porovnávať. Zhrniem svoje vlastné pocity z tohto albumu skpiny I - nuda. Zpočiatku poriadna, neskôr s klesajúcou tendenciou. Niektoré momenty ma aj v celku bavili. Nudu spôsobili hlavne odrhovačkový rytmus a monotónny spev alias priškrtený pes.
Black metalový Motörhead ???
-bez slovního hodnocení-
:(((
..pohodička.
"Between Motőrhead & Immortal" - přesně tak. Na pár relaxačních poslechů poslouží docela dobře, ale vracet se k tomu nebudu!
-bez slovního hodnocení-
Tohle album je jakýsi hybrid mezi Motörhead a Bathory. Bohužel ani jednomu se to nevyrovná.
-bez slovního hodnocení-
Mal sa možno tročku poradiť s Lemmym!
-bez slovního hodnocení-
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.