THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Příjemný stylový mix...
-bez slovního hodnocení-
Tiez hodnotim ako zabavne...
-bez slovního hodnocení-
Dá sa vypočuť zo zaujímavosti, ale metalové experimenty nie sú zrelé na trvalú priazeň fanúšikov...
hej já tuhle mrdku ještě neohodnotil?! Tohle jenom jednou...
-bez slovního hodnocení-
Dobrá deska, příjemný poslech, ale jakoby Diablo Swing Orchestra zůstali trochu zakřiknutě na půl cesty. Parádní swingový otvírák či prašným mexikem pokrytá Poetic Pitbull Revolutions kapele po čertech sedí a poslouchá se to skvěle. Bohužel v okamžiku, kdy kapela chytá rovnováhu za pomoci konvenčních rock/metalových berliček, stává se poslech, potažmo tvorba kapely, spíše průměrným zbožím. A v tom vidím největší zádrhel jinak velmi nadějné desky. DSO totiž využívají oněch berliček nepochopitelně a zbytečně často. Jakoby se kapela trochu zalekla přílišného experimentování a hrozby určité vyjímečnosti či neobvyklosti. Škoda, mohli na nás vtrhnout s rozeběhem, ale šinou se tak nějak při zdi a jen občas se dají do cvalu. To se jim pak ale křivky vlní velmi pěkně. Diablo Swing Orchestra měli zkrátka sakra víc swingovat...
Sympatická hudba .) mě se to líbí
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.